
vystrkuje kníry,*L atd. Tato lidová říkanka autorovi připomněla,
že je s podivem, že jsme se při našich zzz-toulkách za celých sedmnáct*17 let ještě nevydali za hadem*1 samostatně. Téma lékáren nám toto opomíjení umožňuje napravit, na vycházku
za hady nás přímo
vybízí.
Úvod
Ze všech zvířecích symbolů je mnohými za nejsložitější a zároveň za nejvýznamnější považován symbol*N hada. Již od počátku lidstva byli hadi
spojováni s
věčností jako stvořitelé a ničitelé světa, byly jim přisuzovány léčivé schopnosti a moudrost. Zároveň však byli také démonizováni, spojováni s pokušením, ba
přímo se Satanem. Všechny tyto náhledy najdeme mj. i v lidových pohádkách a říkadlech (viz Lada). Laskavé čtenářstvo nechť zapátrá ve své paměti.
Evoluce
Americká antropoložka Lynne A. Isbell tvrdí, že pro nás lidi/primáty je had jako symbol smrti zabudován do našeho nevědomí naší evoluční historií. Isbell
dovozuje, že po miliony let byli hadi jedinými významnými predátory primátů, a to vysvětluje, proč strach z hadů je jednou z nejběžnějších fobií na světě a proč
je symbol hada v světové mytologii tak rozšířený; proč je had vrozený obraz nebezpečí a smrti. Isbell ve své knize The Fruit, the Tree, and the Serpent (Why We
See So Well) Ovoce, strom a had (Proč tak dobře vidíme) předkládá dále tezi, že tlak predátorských hadů byl v konečném důsledku zodpovědný za lepší zrak a velké
mozky primátů - a za kritický aspekt lidského vývoje.*G5
Psychoanalytik Joseph Lewis Henderson a etnolog Maude Oakes dále argumentovali, že had je symbolem zasvěcení a znovuzrození právě proto, že je to symbol smrti.
Protože se had pravidelně svléká z kůže a začíná život jakoby zase od začátku, ztělesňuje cyklus smrti a zmrtvýchvstání. V mnoha kulturách had býval také
prapůvodním prvním a nejvyšším božstvem, žil u kořene stromu života, a má proto silné chtonické, podzemní tedy podsvětní vazby. Přichází z hlubin Matky země a
z hlediska psychologie - z kolektivního nevědomí. Byl pánem Stromu života, kde se čas setkával s věčností.
Na sumerských pečetích se nacházejí jak dvojice bytostí, tak strom s ovocem, tak náš had.
Na sumerské pečeti z cca 2200 př. Kr. je vyobrazen had, strom s ovocem a dvě sedící postavy, jedna s rohy, odznaky důstojenství či božskosti. Dříve byla
známa jako „pečeť Pokušení“ a byla prezentována jako scéna „Pádu člověka v rajské zahradě“, dnešní interpretace neodkazují na biblické souvislosti, vidí scénu
jako tehdejší obvyklý banket, přítomnost stromu s ovocem a hada vykládají jako symbol plodnosti.
Otisk sumerské pečetního válečku se stromem, ovocem, hadem a dvěma postavami, vpravo s rohy, snad kněz nebo božstvo,
postakkadský původ, cca 2300 př. Kr., Mezopotámie (známo jako pečeť Pokušení a interpretováno jako Adam a Eva v rajské zahradě)
Assyrolog G. Smith (pol. 19. stol.) podle této pečetí dovozuje, že mýtus Pádu člověka byl znám již v raném babylonském období.
S příběhem Adama, Evy a hada v Edenu se lze setkat již na úsvitu civilizace. Podle historiků to dokládá prstenová pečeť, kterou vykopal
E. A. Speiser v roce 1932 s obrazem dvou nahých postav (Adam, Eva?) a hada. Stáří do kamene řezané pečeti se klade do období cca 3500 př. Kr.
Egypt
Ochranná bohyně Dolního Egypta, Vadžet, též Uto, byla uctívána v podobě kobry.
Vadžet na nástěnné malbě v hrobce Nefertari, cca 1270 př. Kr., EG
Kobra v útočně obranné pozici, která se označuje jako ureus, se nachází skoro
na všech vyobrazeních vládců a velké části bohů, na mnoha papyrech a na reliéfech, na nichž jsou zachyceny korunovační scény.
Hieroglyfický znak „ureus“

Ureus na hlavě Amenhotepa II., 7. faraona 18. dynastie, cca 1410 př. Kr., Nová říše, EG
Ureus na posmrtné masce faraóna Tutanchamóna, 14. stol. př. Kr., EG
V egyptské mytologii vplouvá člun, který veze mrtvé, do útrob hada. Had je v Egyptě také symbolem plodnosti, jak sexuální tak i zemědělské.
Meretseger, staroegyptská strážkyně pohřbených, měla podobu stočené kobry, uctívali ji ve Vasetu (Théby/Luxor), sídlo měla údajně ve vrcholku hory nad thébskou
nekropolí známou jako Údolí králů. Jméno této hadí bohyně znamená „Ta, která miluje mlčení“.
Meretseger na první, vnější schránce chránící sarkofág faraona Tutanchamóna, EG


Bohyně Meretseger, bohyně-kobra, vápencová socha, období 19.–20. dynastie, cca 13.–11. stol. př. Kr., Nová říše, EG •
Bohyně Meretseger na votivní stéle faraona Amennakcha, 20. dynastie, kol. 1160, Deir el-Medina, EG • Podoba téže bohyně podle náhrobních maleb také období Nové říše
Úroboros (doslova požírač ocasu), had, který se zakusuje do vlastního ocasu, je doložen poprvé v období Staré říše, Objevuje se v tzv. podsvětních knihách a
v pohřební ikonografii, kde symbolizuje čas a nekonečný a nepřetržitý běh života, představuje jak sebezničení, tak sebeobnovu, věčnou obrodu vesmíru.
První známé zobrazení Urobora na jenom z obalů sarkofágu Tutanchamona („Anigmatická kniha podsvětí“)
Renenútet, bohyně výživy a sklizně staroegyptského náboženství
Nehi (vícekrál núbijské provincie) s berlemi v podobě hadů, reliéf v chrámu Kom Ombo, 1. pol. 1. tis. př. Kr., EG
Řecko
Krétská bohyně hadů je zároveň Matkou země. Drží v rukou hady smrti a znovuzrození. Některé interpretace mluví o spojení ženy a domova, tedy že jde o hady -
ochránce domácnosti.
Keramická soška bohyně s hady, cca 1600 př. Kr., Kréta, GR
Hadi byli ve starověkém Řecku uctíváni, hada zde považovali za léčitele. Podle mýtu Asklépios, syn Apollóna a Korónis, se dozvěděl tajemství, jak udržet smrt na
uzdě poté, co pozoroval, jak jeden had přinesl dalšímu (kterého sám Asklépios smrtelně zranil) léčivé byliny. Aby zabránil celé lidské rase stát se nesmrtelnou
pod Asklépiovou péčí, Zeus léčitele zabil bleskem. Asklépiova smrt z rukou Dia ukazuje neschopnost člověka zpochybnit přirozený řád, který odděluje smrtelného
člověka od bohů. Na počest Asklépia se hadi často používali při uzdravovacích rituálech. Nejedovatým Asklépiovým hadům bylo umožněno plazit se na podlaze ložnic,
kde nemocní a zranění spali. Antický autor Pseudo-Apollodorus tvrdil, že Athéna dala Asklépiovi lahvičku krve od Gorgon.
Archaická gorgona Medusa, opásaná propletenými hady, symboly plodnosti, detail štítu chrámu bohyně Artemidy na Korfu, 600 př. Kr., GR
Tato krev měla magické vlastnosti: pokud
byla odebrána z levé strany Gorgony, byl to smrtelný jed; z pravé strany krev dokázala oživit mrtvé. Eurípidés však ve své tragédii Ión napsal, že
athénská královna
Kreusa zdědila tuto lahvičku od svého předka Erichthonia, který byl hadem. V této verzi měla Medúsina krev léčivou sílu, zatímco smrtící jed pocházel
z Medúsiných hadů.
Zeus umístil Asklépia na obloze jako souhvězdí Ophiuchus, Hadonoš (viz níže).
Láokoón byl údajně knězem Poseidóna (nebo Apollóna) v Tróji; byl známý tím, že varoval obyvatele Tróje (marně) před přijetím daru v podobě koně od Řeků a svou
následnou božskou popravou. Poseidón (někteří říkají Athéna), který podporoval Řeky, poslal mořské hady, aby uškrtili Láokoóna a jeho dva syny, Antiphana
a Thymbraeua.
Bohové seslali na Láokoónta dva velké jedovaté hady jménem Porkés a Chariboia, ti zardousili jeho i jeho dva syny, římská kopie podle originálu
sochařů Agesandera, Athenedora a Polydora, cca 200 př. Kr., Rhodos
Ve velkých mýtech starého Řecka vystupují často monstra, která jsou popisována podle různých pramenů jednou jako draci, jednou jako hadi. Vyjmenujme aspoň
některé: Ofión (hadí pravládce světa a jeho spolustvořitel); Týfón (potomek matky země Gaie, protivník Dia, sražený do Tartaru); Ládón (hlídal zlatá jablka
Hesperidek); nikdy neusínající had hlídající zlaté rouno v Kolchydě; Pýthón (také potomek Gaie, nad jeho hrobem vznikla delfská věštírna), atd.
Kadmos, zakladatel Théb zabíjí posvátného hada boha války Área, červenofigurová malba na amfoře, cca 550 př. Kr., Euboia, GR
Podle řeckého mýtu byli Kadmos a jeho manželka Harmónia, dcera právě boha Área, pronásledováni nepřízní bohů, především Área a Artemidy,
na vlastní přání proměněni v hady.

Had hlídající zlatá jablka v zahradě Hesperidek, počítačová rekonstrukce (části) východního štítu Parthenonu na athénské akropoli, jehož hlavním
tématem byl počátek lidstva a triumf Diovského kultu po Potopě, GR
Had ovinutý okolo jabloně v Zahradě Hesperidek, lekythos - džbán na olej, cca 350 př. Kr., Paestum, jižní IT

Héraklés (vlastně v římské době již Herkules) bojující s hadem Ládónem, který hlídá strom se zlatými jablky, reliéf na olejové lampě, pozdní
římské období
Blízký východ a Dálný východ
Reliéf ze steatitové úlitbové vázy u Gudea, cca 2100 př. Kr., Lagaš, Sumer; to, co vypadá jako kaduceus, představuje symbol sumerského hadího boha
Ningišzida (dva hadi spletení kolem kmenu stromu či hole)
Tarhunna, chetitský bůh hromovládce. zabíjí hada Illujanka, vápencový ortostat ve Lví bráně v Malatya, neochetitské období, 850-800 př. Kr.,
dnešní JV Turecko (nabízí se podobnost s bitvou mezi Diem a Týfonem)
Původní blízkovýchodní kanaánské božstvo byla Bohyně-Matka, která byla úzce spjata s hadem a představovala tajemství života. Když Židé do Kannánu zavedli
monoteismus mužského rodu, ženské božstvo a had byli vypuzeni a napříště spojováni se zlem. Třetí kapitola 1. knihy Mojžíšovy, Genesis, popisuje v děsivé
dialogové zkratce, co se tehdy seběhlo a jaký vliv to mělo na pozdější vývoj a osudy lidského plemene. Dále v textu bude citováno několik veršů ze zmíněné
kapitoly Knihy knih.*G

Iluminace z rukopisu Escorial Beatus, 750, Španělsko • Adam, Eva a had (zde androgynní nebo ženské povahy, snad symbolika Lilith), plastika (1210) u vstupu do katedrály Notre Dame, Paříž, FR
Had-Pokušitel resp. Hadice-Pokušitelka, detail nástropní fresky, Michelangelo Buonaroti, 1510, Sixtinská kaple, Vatikán, Řím
Je k zamyšlení, že později, při putování Izraelců pouští byla figura hada použita jako prostředek k projevení věrnosti Hospodinu. Antropolog a etnograf sir
Frazer ve svém zásadním díle Zlatá ratolest vysvětluje zmíněný postup jako projev sympatetické magie.*S Starozákonní 4. kniha Mojžíšova,
Numeri 21,8-9: „Hospodin Mojžíšovi řekl: ,Udělej si hada Ohnivce a připevni ho na žerď. Když se na něj kterýkoli uštknutý podívá, zůstane naživu.´ Mojžíš tedy
udělal bronzového hada a připevnil ho na žerď. Jestliže někoho uštkl had a on pohlédl na hada bronzového, zůstal naživu.“
Nástroj smrti se stává prostředkem záchrany.

Mojžíšův had uzdravuje uštknuté, celek a detail nástropní fresky, Michelangelo Buonaroti, 1510, Sixtinská kaple, Vatikán, Řím
Izraelci si tohoto hada odnesli až do Jeruzaléma, kde ho vztyčili v chrámě a modlářsky uctívali pod jménem Nechuštan (Bronzový had). Prorok Ezechiáš později tuto
modlu zničil.
Bronzový had Mojžíšův (ve formě kaducea, s christologickou symbolikou kříže, na kterém byl ukřížován Ježíš), sochař G. Fantoni, 20. stol.,
vrchol hory Nébo, IL
Indie
Hadi jsou dodnes v Indii uctíváni jako bohové. Kobra je vidět na krku boha Šivy a bůh Višnu je často zobrazován jako spící na sedmihlavém hadovi. V buddhismu
je uctívána nága Mučalinda, polobožská bytost v podobě (vícehlavé) kobry, která chránila Buddhu před nepřízní počasí po jeho osvícení.
Buddha, chráněný Nagou (kobrou) Mučalindou, cca 1160, Kambodža
Višnu spočívající na Ananta Seša, králi všech nága, jednou z prvních bytostí stvoření, staroindická malba
V Indii je také několik
chrámů pouze pro kobry, které se někdy nazývají Nagraj (král hadů). Hinduisté věří, že hadi jsou symboly plodnosti. Každý rok se koná hinduistický festival
Naga Pančami, při kterém jsou hadi uctíváni a účastníci slavnosti se k hadům modlí.
Hadí motiv na reliéfu v chrámu ve Vidurašwatha (spojený s Vidurou, mýtickou postavou eposů Mahábháraty).
Chrám je útočištěm mnoha bezdětných párů, kteří se modlí ke kameni se symbolem propletených hadů, indický stát Karnátaka, IN
Tantrickým symbolem sloupu duchovní energie skrytého v páteři je hadí síla zvaná Kundalini (stočený had).*K
Schéma průchodu „hadí“ energie přes čakry vzhúru
V sanskrtu had nebo kobra se řekne nága, hebrejsky Náháš, vidíte podobnost?
Had je jedním z 12 nebeských zvířat čínského zvěrokruhu v čínském kalendáři.



Dóza na šňupací tabák ve formě znaku hada čínského zvěrokruhu, CN • Symbol Roku hada, papírová vystřihovánka, CN
• dtto • Plakát k Roku hada, 21. stol., CN
Ideogram šea - had, dvě archaické a jedna moderní verze, CN
Křesťanství
V evangeliu podle Jana, 3,14-15: „Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný.“ (Nápis
u kovové sochy berle/tyče s hadem na vrcholu hory Nebo v negevské poušti, viz obrázek výše)
Nassenští (raně křesťanská gnostická sekta) uctívali hada v podobě, která vycházela ze sumerského boha Enkiho. Gnostici tvrdí, že teprve díky jeho osvobozujícímu
působení, když jim ukázal strom vědění, se Adam a Eva mohli stát plně lidmi.
Enki, obklopený hady, symboly stvoření a plodnosti, kresba podle hliněné tabulky, Sumer
Podle Junga je had symbolem všeho, co je zcela nevědomé a instinktivní, v čem se však i přesto skrývá téměř nadpřirozená jedinečná moudrost, která bývá v rozporu
s vědomými názory. Had proto může být symbolem jak zla, tak moudrosti, a může snadno potlačit lidskou morálku.
Připomeňme starý zvyk konaný „na den sv. Jiří“, kdy „vylézají hadi a štíři.“ V tento den, kdy se skutečně jakoby země „otvírá“, se v některých krajích (historie pečení trdelníků se
dle wiki.cz datuje od 17. stol. z oblasti rumunského Sedmihradska)
připravovalo
zvláštní obřadní jídlo známé dnes jako trdelníky. Jsou to namotaní „hadi“ z těsta pečení nad ohněm a připomínají doby, kdy byl had ctěn a považován za posla z podsvětí,
za posla, který zná tajemství země, života a smrti, nikoli za nositele zla, což byl názor křesťanský podložený starozákonní příhodou o pokoušení jablkem v zahradě Eden
(viz výše). Naši předkové ještě v 19. století věřili, že komu se o svátku sv. Jiří poštěstí uvidět hada, bude mít po celý rok štěstí.
Spodní část bronzového sousoší sv. Jiří bojujícího s drakem, bratři z Kluže, 1373, Pražský hrad. Za pozornost stojí drobní živočichové (ještěrky, hadi, aj.) na povrchu
podstavce., Praha, CZ
Když v 5. století převedl Iry na křesťanství, svatý Patrik údajně vyhnal všechny hady z ostrova, což vysvětluje dnešní nepřítomnost hadů v Irsku. Historickým faktem je misionářské
působení Patrikovo. Historka s hady je však křesťanská propaganda, která pohanské praktiky ostrovanů symbolizovala démonizovanými hady. Herpetologové, respektive ophiologové
spolu s archeology nenašli známky přítomnosti hadů na ostrově po době ledové. Podmínky k jejich životu zde byly původně nepříznivé, po postglaciálním oteplení a zvednutí
hladiny oceánů se už na ostrov nemohli z pevniny rozšířit. To se to evangelizovalo a obracelo na pravou víru!
V judaismu a křesťanství si had zadělává na svoji špatnou pověst v první knize bible, Genesis, když se objeví před prvním párem lidí, Adamem a Evou, a pokouší je, aby pojedli
ovoce ze zapovězeného Stromu poznání. Had se v knize Exodus vrací, když Mojžíš, jako znamení Boží moci a na Boží pokyn, mění svoji hůl na hada a zpět v hůl. A pak před svůj lid
vztyčí Nechuštana, viz výše. Konečný náhled na hada v křesťanském okruhu se vytváří v symbolice satana v Knize zjevení, Apokalypse, Zj 20,2-3: „Zmocnil se draka, toho dávného hada,
toho ďábla a satana, na tisíc let jej spoutal, uvrhl do propasti, uzamkl ji a zapečetil, aby již nemohl klamat národy, dokud se nedovrší těch tisíc let.“
Zjevení Janovo 12, 15: „A had za ní vychrlil ze chřtánu proud vody jako řeku, aby ji smetl.“ Apokalypsa, 9. stol.,
klášter Saint-Amand, Valenciennes, severní FR
V novopohanství a ve wiccanismu je had vnímán jako symbol moudrosti a poznání.
Střední a Jižní Amerika
Anakonda a jaguár jsou na vrcholu potravního řetězce středo a jihoamerických pralesů. Také z náboženského hlediska jsou had a jaguár patrně nejdůležitějšími
zvířaty ve starověké Mesoamerice. „Ve stavu extáze tančí muži tanec hadů; velcí sestupující hadi zdobí a podpírají budovy od Chichen Itzy po Tenochtitlána.“ Slovo
coatl v aztéčtině znamená had nebo dvojče, tvoří součást primárních božstev, jako je Mixcoatl (Drak oblaků, bůh lovu), Quetzalcóatl (Měl podobu opeřeného hada,
bílého a vousatého, na rozdíl od velkého počtu aztéckých bohů byl považován za dobrého) a Coatlicue (Paní hadů, je aztéckou bohyní země a patronkou žen, které
zemřou při porodu). V kalendářích Mayů a Aztéků byl pátý den v aztéckém „týdnu“ znám jako Den hada. V zápisech byl také pro tento den použit symbol/obrázek hada.
Quetzalcóatl jako okřídlený had, iluminace z kodexu Telleriano-Remensis, 16. stol., MX

Coatl v jazyce nahuatl (aztéčtině) znamenal hada a jeho symbol byl použit v kalendáriích předkolumbovské Mezoameiky, MX
Vidění Okřídleného hada, kresba podle mayského reliéfu, pozdně klasické období, cca 7. stol., Yaxchilan. MX
Úlohu Quetzalcóatla (Okřídleného hada) - spojovat zemi s nebesy - naplňuje v australských (a také novozélandských) mýtech Duhový had.
 
Duhový had, personifikací deště, plodnosti a úrodnosti; domorodá malba, 2013, Arnhem Land, AU • Předobrazem australských domorodých představ bývá
označována nejedovatá vodomilná krajta hnědá (Liasis fuscus)
Gnostické učení
V gnostickém učení se příběh o prvotním hříchu interpretuje odlišně. Jelikož je stvořitel tohoto světa chápán jako zlý, jeho příkazy mají za úkol člověka
uvěznit a zahalit mu pravdu o něm samém tak, aby se jí nemohl dopátrat. Had tedy, pokud Adamovi a Evě říká, že „budou jako Bůh“, pak je nenabádá ke zlému, ale
pouze jim vyjevuje, kým skutečně jsou. Proto je v těchto systémech had často symbolem tajného, spásného poznání.
Had ovíjející kosmické vejce. Orfické vejce, ve staré řecké orfické tradici kosmické vejce, z kterého se vyklubalo prvopočáteční hermafroditské
božstvo Fanes (zvané též Protogonus, ekvivalentem je i Éros), v mystické tradici orfismu, řeckého antického náboženství prvopočáteční božstvo stvoření, světla a
obrody života, prvotní vládce všech bohů. Kresba Jacob Bryant, 1774, UK
Had astronomický
Had (Serpens) je souhvězdí na nebeském rovníku. Z dnešních souhvězdí je jedinečné tím, že je rozděleno na dvě části, Serpens Caput (hlava hada) na západě a
Serpens Cauda (ocas hada) na východě. Mezi těmito dvěma částmi je souhvězdí Hadonoše. Hadonoš (Ophiuchus) je uvedený již v Ptolemaiově Almagestu.

Souhvězdí Had (Serpens) a Hadonoš (Ophiuchus) na detailu hvězdné mapy • Had držený Hadonošem, vizualizace souhvězdí Serpens a Ophiuchus, tabule z hvězdného atlasu
Urania's Mirror, Londýn, cca 1825, Anglie, UK
Had heraldicky
Figura hada, tak jako draka, s kterou bývá často zaměňována, i přesto, že nese symbolicky ne vždy pozitivní konotace, je v erbech a městských znacích ne
neobvyklým jevem.



Štít erbu rodu Le Bigre, FR • Štít erbu Ednowain ap Bradwen, Lord of Llys-Bradwen, Merionethshire, Wales, UK • Rod Azteazu Guipuscoa,
ES • Štít erbu, holandský kardinál Willem Jacobus Eijk, Arcibiskup v Utrechtu, NL




Gabriel Báthory, 1609, Uhry • Rod Arretche, Bayonne, FR • Rod Bousquet, FR • I. D. Fonvisin, ruský dramatik 18. stol., RU
• Joseph Fouché, první vévoda z Otranta, francouzský politik během francouzské revoluce a ministr policie za Napoleonova císařství, FR
Zajímavý osud má erb rodu Visconti, vévodů milánských. Podle legendy Ottone Visconti, zakladatel rodu, během druhé křížové výpravy vedl armádu
milánských občanů při obléhání Jeruzaléma. Vyzval krutého Saracéna jménem Voluce k souboji. Erb Voluceho byl had, který pohlcuje muže. Ottone Saracéna zabil,
vzal jeho zbraně a jeho symboly, přinesl je do Milána a rozhodl se přijmout saracénský válečný erb jako svůj vlastní. Tak se zrodil erb rodu Visconti. Když tento
rod získal kontrolu nad Milánem, stal se biscione (had z erbu, zmije) symbolem města. Muž požíraný hadem byl nahrazen červeným Saracénem a později dítětem
s cílem ukázat dobrotu Viscontiho hada.

Erb Visconti na hradě rodu Sforza, Milán, IT • Erb rodu Visconti je používán jako znak města Milána; takto je proveden v hale hlavního nádraží, Miláno, IT


Mozaika s biscione, městečko Grazzano Visconti, provincie Piacenza, nedaleko Milána, IT (Podle toho, jak se údajně pohlcované dítě tváří-usmívá, lze uvažovat o tom, že had
dítě spíše vyvrhuje, rodí, jak se lze dočíst na blogu Johna Wernlyho) • Viscontiniovský had v paláci Gambacorti, sídle radnice města Pisa, IT
Prof. G. Andenna z lombardské univerzity věří původu biskupských symbolů zobrazujících mořské monstrum, které spolkne Jonáše (a pak ho vyvrhne), jako symbolu
vzkříšení. Tato interpretace vychází, jak již zmíněno, ze starší předkřesťanské symboliky hada jako tvora chtonického, který je symbolem plodnosti, čili rodí,
vyvrhuje. Tak jako ve většině případů heraldické mýtologie, jistotu původu té které figury máme málokdy. Viscontionovského hada (vyženěného později rodem Sforza)
má ve svém erbu několikero francouzských, španělských a římskoněmeckých potentátů, kteří byli vládci Milána (jmenujme aspoň Františka II. Habsburského, který byl
posledním milánským vévodou 1792-1796) a ve znaku ho má ke stovce měst v Itálii, střední a východní Evropě.




Dachau, Bavorsko, DE • Pružany, Bělorusko • Sanok, PL
• Znak a logo Bellinzona, Ticino, CH



Akirkeby, DK • Balsthal, Solothurn, CH • Baudonvilliers, FR
• Bełchatów, Łódź, PL



Bitche, FR • Bušovce, Kežmarok, SK • Campo de Víboras, PT (vibora = portugal. zmije; jediná oblast v Portugalsku, kde se
vyskytuje zmije růžkatá) • Reggenza Italiana del Carnaro, samozvaný stát města Fiume (dnes Rijeka), 1919–1920



Cascia, IT • Černošice, CZ • Cerignola, IT
• Cieplicesz, PL (lázeňské středisko)



Coatepec, Puebla, MX • Corsano, IT • Dagersheim, DE
• Jyväskylä, FI



Gagliano del Capo, Apulie, IT • Gars, DE • Charkov, UA • Jablonica, SK



Jarjayes, FR • Křídlůvky, CZ • Lara-Moncao, PT • Listringen, DE



San Pauwl il-Bahar, MT (podle legendy na sv. Pavla po ztroskotání na zdejším břehu zaútočil had, ale Pavel ho
zabil a Malťany pokřtil - obvyklý obrazný přepis vytlačení pohanských rituálů křesťanskými) • Had ve spárech orla, státní znak Spojených států mexických, verze od 1968, MX
• Montesquieu-Volvestre, Haute-Garonne, FR • Moulon, Loiret, FR



Murano, Benátky, IT • Nur, PL • Scisciano, Kampánie, IT
• Schlangen, DE (mluvící znamení, Schlange=had)



Solagna, Iveneto, IT • Staré Dlutowo, PL • Taujenai, LT
• Troia, Puglia, IT



Naask, EI • Villosanges, FR • Zmiv, UA •
Vyžuonos, LT (Mluvící znamení: „vyzas“ odkazuje k místnímu výrazu pro užovku obojkovou. Upomíná to na pololegendární fakt, že Vyžuonos bylo místem pohanské svatyně
určené užovkám, které jsou dodnes pro Litevce nejposvátnějšími živočichy. Hlava prastarého užovkovitého idolu je součástí zdi místního kostela.)
Ofiologie (věda specializovaná na hady), respektive její zástupci a vůbec fandové do hadů tvrdí, že hadi jsou krásná zvířata. Proti gustu žádný dišputát. Výše
zmíněný milióny let trvající evolucí podmíněný strach z hadů (ofidiofobie) nemá pár století stará věda šanci utlumit. Pohledem designéra však můžeme posoudit a
ocenit, jak která kultura dokázala figuru hada, byť jako hrozivého tvora, výtvarně pojednat a zhodnotit. Antická zpodobení hadů jsou vesměs důstojná, ba velkolepá.
Obdiv a úcta. Totéž předkolumbovská Amerika a na druhé straně oceánu Austrálci odedávna podnes. Evropský středověk a novověk až na výjimky sledoval spíše přírodovědeckou
podobnost. V nespočetných případech se zobrazení spokojilo s jednoduchou stylizací ve formě více či méně vlnité hůlky na jednom konci zúžené, na opačném rozšířené do bambulky
s dvěma čárečkami, jako že hlava a kmitající rozeklaný jazyk. Porovnejte v podstatě kterýkoliv evropský městský znak třeba se znakem mexického města Coatepec, stát Pueblo. Taky stylizace...
Had korporátně
Had je použit ve třech*C dnes mezinárodně používaných symbolech, které mají co do činění se zdravotnictvím. Pohár obtočený hadem bohyně zdraví Hygiei, dcery
Asklépiovy, označuje lékárnu; Asklépiova hůl ovinutá jedním hadem*A, je symbol označující medicínu obecně; a kaduceus-Hermova okřídlená hůl s dvěma hady, symbol
zdravotnických organizací a lékařské praxe, zejména ve Spojených státech amerických.

Hygieia, dcera Asklépia, římská kopie řeckého riginálu ze 3. stol. př. Kr. • Asklépios a Hygieia, římská kopie z Hadriánovy doby podle pozdně helénistického originálu



Hvězda života, mezinárodní znak zdravotnické záchranné služby • Kaduceus jako symbol logistiky
• Medical corps, odznak a nášivka příslušníků nebojového sboru lékařských pracovníků
Armády spojených států amerických

Odznak, který od roku 1898 nosí The Royal Army Medical Corps, specializovaný sbor v britské armádě,
který poskytuje lékařské služby všem vojákům a jejich rodinám, ve válce a v míru.
• Kouřící had, insignie brazilských expedičních sil ve 2. světové válce, BR
Domovní znamení „U zlatého hada“ nemusí být vždy na domě lékárníka.
„U zlatého hada“, Liliová/Karlova ul., Staré Město, Praha • Maltézské nám., Malá Strana, Praha, CZ
V oblasti sportu je nepřekvapivé poměrně velké množství značek s útočícím hadem, většinou zmijí či kobrou.


Alabama Vipers, americký fotbal, US • Vipers, softball, Texas, US •
Vipers, Montpellier, lední hokej, FR


Calgary Vipers, baseball, Calgary, Alberta, CA • Cobra, malajský rugby team, Petaling Jaya, MY • New Castle Vipers, lední hokej, Newcastle upon Tyne, UK
A tak dále:

Uroboros na bankovce 500 drachem, GR (před 2002)

Anaconda, military club, NL •
Serpent, duhový had, zdroj workinholiday.co.au



Bar Kobra, Praha, CZ • connor_fowler-dribbble.com • Cobra, G. Grigoriou, zdroj logocowboy.com
• Cosmic Serpent Society, zdroj pinterest.com



Endless viper boats, stavba rychlých jachet, Wiesbaden, DE • Esculapova hůl, zdroj istockphoto • Canale 5 - Mediaset,
logo Milan radio, vlastníkem je italský politik S. Berlusconi, IT • World Serpent Distribution, Úroboros v logu nahrávací společnosti a
hudebního distribučního domu domu, 90. léta, Londýn, UK


Cobra 8-11 Serpent, značka rádiem řízených modelů závodních autíček, CN • Serpent Club je diskusní blog o hororech, sci-fi, fantasy a podobných žánrech
• St. Louis Vipers, inline hokej klub, St. Charles, Missouri, US
Sneaky Pete, Fangs a Stryker: tři loga, tři generace značky sportovního auta SRT Viper (Zmije), firma Chrysler, US

Hlava Medúzy, Caravaggio, 1597, Řím • Hlava Medúzy, Peter Paul Rubens, 1618; hady maloval Frans Snyders, Vlámsko

Jedna z věžiček milánského dómu s motivem biscione, Milán, IT
• Mojžíš a bronzový had, vitráž, kostel sv. Marka, Gillingham, Anglie, UK
Pierro di Cosimo - Simonetta Vespucci (jako Kleopatra), 1480, Florencie, IT
Závěr
Had oproti drakovi, tím, že je skutečným předmětem vědeckého zájmu, neposkytuje tak velké pole obrazotvornosti až fantazii. Konkrétní poznatky o minulosti a
současnosti života tohoto živočicha však jsou dostatečně bohaté a pestré, aby mohly být podkladem pro kvalitní reflexi i obdivný design. Tsssss!
Had Úroboros na pečeti Theosofistické společnosti, zal. 1875, dekorace na mříži vstupu do objektu, Budapest, HU
Poznámky:
*1 Fenoménu hada jsme se trochu dotkli v souvislosti s tématem DRAK ve Fontu č. 90/6/2006
*17 Psáno v roce 2020
*A Aeskulapova (Asklépiova) hůl nese na sobě nejedovatou užovku stromovou (Zamenis longissimus). Některé teorie mluví však
o parazitickém červu jménem vlasovec medinský (Dracunculus medinensis), který se z rány vytahoval navíjením na dřívko.
*C Kaduceus jako lékařský symbol je v Evropě někdy odmítán; Hermés, latinský Merkur byl/je bohem a patronem obchodu, cestování apod.
Symbol má vztah k výmluvností, vyjednávání, alchymii a moudrosti. Dvojice hadů znázorňuje tvůrčí konflikt, plodnost, ideální rovnováhu protikladů a křídla zároveň
prchavost této harmonie. Alchymistický výklad: dvojice hadů reprezentuje základní látky - síru a rtuť, když jsou v dokonalé rovnováze. Figura dvou okřídlených
hadů ovinutých kolem hole bývá interpretována jako symbol stromu života.
Had je živočich chtonický (podzemní) s celkem jasnou symbolikou. Hadi na kaduceu, vztyčení a propletení, znamenají jednotu země a nebe, probuzení kosmického
vědomí, jak bylo lze vidět již také na bronzovém hadu Mojžíšově. Kaduceus je původu sumerského.
Vedle Herma, je s kaduceem spojována/zobrazována také bohyně Iris, takto poselkyně bohyně Héry, takový pendant Herma, posla Diova.
*G Hebrejci nebyli prvními, kdo popisoval trable s chytrými hady. Nejstarší dochovaný psaný text, sumerský Epos o Gilgamešovi,
popisuje, jak hrdina byl okraden o nesmrtelnost právě lstivým hadem.
*G5 Gen. 3,5: „Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé.“
*K Kundaliní, tzv. hadí síla, je kosmická a současně lidská energie známá v hinduismu, tantrismu a v józe. Je uložena nad první
čakrou (Múladhárou) v takzvaném múladháru v křížové kosti (os sacrum) a vyskytuje se zde v latentním stavu. Prostřednictvím soustav tělesných i duševních cvičení,
které se liší podle jednotlivých škol, adepti usilují o její probuzení a následné vystoupání sušumnou jednotlivými čakrami s cílem dosáhnout stavu probuzení
(mókša = seberealizace = sebepoznání).
Stoupání této energie bývá podle výpovědí adeptů doprovázeno pocity tělesného uvolnění, subjektivní radosti, lehkosti a klidu za současného zjemnění vnímání. Při
průchodu Kundaliní šestým centrem (Adžňá čakra, Ajna čakra), oblastí, kde se kříží oční nervy, dochází vlivem Kundaliní k „pročištění vědomé pozornosti“, které je
následováno plně bdělým stavem vědomí bez myšlenek
(Samádhi) zdroj: wiki.cz.
*L Pro ty, kteří prošli jinou dětskou literární (a výtvarnou, neboť to mám spojeno s ilustracemi Josefa Lady!!) výchovou - celá
rýmovačka zní:
Had leze z díry,
vystrkuje kníry.
Na hlavě má čepici,
pod čepicí bukvici.
Bába se ho lekla,
na kolena klekla.
Jen se bábo nelekej,
na kolena neklekej.
Já jsem přece hodný had,
Já mám všechny děti rád.

Kresba, kolorovaná litografie, 1927; zařazeno do knihy Halekačky naší Kačky, 1932
*N Genesis 3,1: „Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had.“
*S Sympatetická neboli imitativní magie je druh magie založený na víře, že věci na sebe mohou působit na dálku na základě skrytého
vnitřního souladu. (J. F. Frazer)
Původní text byl napsán v lednu roku 2020 a publikován ve Fontu č. 171/3/2020 (téma: Lékárny).
Zde uvedený text je jeho rozšířenou verzí. Obrazový doprovod je doplněn reprodukcemi v různých částech článku.
Rozšířená verze vznikla koncem velikonoční doby roku 2020 v krkonošském zákoutí.
|