Původní blízkovýchodní kanaánské božstvo byla Bohyně-Matka, která byla úzce spjata s hadem a představovala tajemství života. Když Židé do Kannánu zavedli monoteismus mužského rodu, ženské božstvo a had byli vypuzeni a napříště spojováni se zlem. Třetí kapitola 1. knihy Mojžíšovy, Genesis, popisuje v děsivé dialogové zkratce, co se tehdy seběhlo a jaký vliv to mělo na pozdější vývoj a osudy lidského plemene. Dále v textu bude citováno několik veršů ze zmíněné kapitoly Knihy knih.*G

Je k zamyšlení, že později, při putování Izraelců pouští byla figura hada použita jako prostředek k projevení věrnosti Hospodinu. Antropolog a etnograf sir Frazer ve svém zásadním díle Zlatá ratolest vysvětluje zmíněný postup jako projev sympatetické magie.*S Starozákonní 4. kniha Mojžíšova, Numeri 21,8-9: „Hospodin Mojžíšovi řekl: ,Udělej si hada Ohnivce a připevni ho na žerď. Když se na něj kterýkoli uštknutý podívá, zůstane naživu.´ Mojžíš tedy udělal bronzového hada a připevnil ho na žerď. Jestliže někoho uštkl had a on pohlédl na hada bronzového, zůstal naživu.“ Nástroj smrti se stává prostředkem záchrany.

Izraelci si tohoto hada odnesli až do Jeruzaléma, kde ho vztyčili v chrámě a modlářsky uctívali pod jménem Nechuštan (Bronzový had). Prorok Ezechiáš později tuto modlu zničil.

Indie

Hadi jsou dodnes v Indii uctíváni jako bohové. Kobra je vidět na krku boha Šivy a bůh Višnu je často zobrazován jako spící na sedmihlavém hadovi. V buddhismu je uctívána nága Mučalinda, polobožská bytost v podobě (vícehlavé) kobry, která chránila Buddhu před nepřízní počasí po jeho osvícení.

V Indii je také několik chrámů pouze pro kobry, které se někdy nazývají Nagraj (král hadů). Hinduisté věří, že hadi jsou symboly plodnosti. Každý rok se koná hinduistický festival Naga Pančami, při kterém jsou hadi uctíváni a účastníci slavnosti se k hadům modlí.

Tantrickým symbolem sloupu duchovní energie skrytého v páteři je hadí síla zvaná Kundalini (stočený had).*K

V sanskrtu had nebo kobra se řekne nága, hebrejsky Náháš, vidíte podobnost?

Had je jedním z 12 nebeských zvířat čínského zvěrokruhu v čínském kalendáři.

         

Křesťanství

V evangeliu podle Jana, 3,14-15: „Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný.“ (Nápis u kovové sochy berle/tyče s hadem na vrcholu hory Nebo v negevské poušti, viz obrázek výše)
Nassenští (raně křesťanská gnostická sekta) uctívali hada v podobě, která vycházela ze sumerského boha Enkiho. Gnostici tvrdí, že teprve díky jeho osvobozujícímu působení, když jim ukázal strom vědění, se Adam a Eva mohli stát plně lidmi.

Podle Junga je had symbolem všeho, co je zcela nevědomé a instinktivní, v čem se však i přesto skrývá téměř nadpřirozená jedinečná moudrost, která bývá v rozporu s vědomými názory. Had proto může být symbolem jak zla, tak moudrosti, a může snadno potlačit lidskou morálku.
Připomeňme starý zvyk konaný „na den sv. Jiří“, kdy „vylézají hadi a štíři.“ V tento den, kdy se skutečně jakoby země „otvírá“, se v některých krajích (historie pečení trdelníků se dle wiki.cz datuje od 17. stol. z oblasti rumunského Sedmihradska) připravovalo zvláštní obřadní jídlo známé dnes jako trdelníky. Jsou to namotaní „hadi“ z těsta pečení nad ohněm a připomínají doby, kdy byl had ctěn a považován za posla z podsvětí, za posla, který zná tajemství země, života a smrti, nikoli za nositele zla, což byl názor křesťanský podložený starozákonní příhodou o pokoušení jablkem v zahradě Eden (viz výše). Naši předkové ještě v 19. století věřili, že komu se o svátku sv. Jiří poštěstí uvidět hada, bude mít po celý rok štěstí.

Když v 5. století převedl Iry na křesťanství, svatý Patrik údajně vyhnal všechny hady z ostrova, což vysvětluje dnešní nepřítomnost hadů v Irsku. Historickým faktem je misionářské působení Patrikovo. Historka s hady je však křesťanská propaganda, která pohanské praktiky ostrovanů symbolizovala démonizovanými hady. Herpetologové, respektive ophiologové spolu s archeology nenašli známky přítomnosti hadů na ostrově po době ledové. Podmínky k jejich životu zde byly původně nepříznivé, po postglaciálním oteplení a zvednutí hladiny oceánů se už na ostrov nemohli z pevniny rozšířit. To se to evangelizovalo a obracelo na pravou víru!

V judaismu a křesťanství si had zadělává na svoji špatnou pověst v první knize bible, Genesis, když se objeví před prvním párem lidí, Adamem a Evou, a pokouší je, aby pojedli ovoce ze zapovězeného Stromu poznání. Had se v knize Exodus vrací, když Mojžíš, jako znamení Boží moci a na Boží pokyn, mění svoji hůl na hada a zpět v hůl. A pak před svůj lid vztyčí Nechuštana, viz výše. Konečný náhled na hada v křesťanském okruhu se vytváří v symbolice satana v Knize zjevení, Apokalypse, Zj 20,2-3: „Zmocnil se draka, toho dávného hada, toho ďábla a satana, na tisíc let jej spoutal, uvrhl do propasti, uzamkl ji a zapečetil, aby již nemohl klamat národy, dokud se nedovrší těch tisíc let.“

V novopohanství a ve wiccanismu je had vnímán jako symbol moudrosti a poznání.

Střední a Jižní Amerika

Anakonda a jaguár jsou na vrcholu potravního řetězce středo a jihoamerických pralesů. Také z náboženského hlediska jsou had a jaguár patrně nejdůležitějšími zvířaty ve starověké Mesoamerice. „Ve stavu extáze tančí muži tanec hadů; velcí sestupující hadi zdobí a podpírají budovy od Chichen Itzy po Tenochtitlána.“ Slovo coatl v aztéčtině znamená had nebo dvojče, tvoří součást primárních božstev, jako je Mixcoatl (Drak oblaků, bůh lovu), Quetzalcóatl (Měl podobu opeřeného hada, bílého a vousatého, na rozdíl od velkého počtu aztéckých bohů byl považován za dobrého) a Coatlicue (Paní hadů, je aztéckou bohyní země a patronkou žen, které zemřou při porodu). V kalendářích Mayů a Aztéků byl pátý den v aztéckém „týdnu“ znám jako Den hada. V zápisech byl také pro tento den použit symbol/obrázek hada.

Úlohu Quetzalcóatla (Okřídleného hada) - spojovat zemi s nebesy - naplňuje v australských (a také novozélandských) mýtech Duhový had.

   

Gnostické učení

V gnostickém učení se příběh o prvotním hříchu interpretuje odlišně. Jelikož je stvořitel tohoto světa chápán jako zlý, jeho příkazy mají za úkol člověka uvěznit a zahalit mu pravdu o něm samém tak, aby se jí nemohl dopátrat. Had tedy, pokud Adamovi a Evě říká, že „budou jako Bůh“, pak je nenabádá ke zlému, ale pouze jim vyjevuje, kým skutečně jsou. Proto je v těchto systémech had často symbolem tajného, spásného poznání.

Had astronomický

Had (Serpens) je souhvězdí na nebeském rovníku. Z dnešních souhvězdí je jedinečné tím, že je rozděleno na dvě části, Serpens Caput (hlava hada) na západě a Serpens Cauda (ocas hada) na východě. Mezi těmito dvěma částmi je souhvězdí Hadonoše. Hadonoš (Ophiuchus) je uvedený již v Ptolemaiově Almagestu.

Had heraldicky

Figura hada, tak jako draka, s kterou bývá často zaměňována, i přesto, že nese symbolicky ne vždy pozitivní konotace, je v erbech a městských znacích ne neobvyklým jevem.

Zajímavý osud má erb rodu Visconti, vévodů milánských. Podle legendy Ottone Visconti, zakladatel rodu, během druhé křížové výpravy vedl armádu milánských občanů při obléhání Jeruzaléma. Vyzval krutého Saracéna jménem Voluce k souboji. Erb Voluceho byl had, který pohlcuje muže. Ottone Saracéna zabil, vzal jeho zbraně a jeho symboly, přinesl je do Milána a rozhodl se přijmout saracénský válečný erb jako svůj vlastní. Tak se zrodil erb rodu Visconti. Když tento rod získal kontrolu nad Milánem, stal se biscione (had z erbu, zmije) symbolem města. Muž požíraný hadem byl nahrazen červeným Saracénem a později dítětem s cílem ukázat dobrotu Viscontiho hada.

Prof. G. Andenna z lombardské univerzity věří původu biskupských symbolů zobrazujících mořské monstrum, které spolkne Jonáše (a pak ho vyvrhne), jako symbolu vzkříšení. Tato interpretace vychází, jak již zmíněno, ze starší předkřesťanské symboliky hada jako tvora chtonického, který je symbolem plodnosti, čili rodí, vyvrhuje. Tak jako ve většině případů heraldické mýtologie, jistotu původu té které figury máme málokdy. Viscontionovského hada (vyženěného později rodem Sforza) má ve svém erbu několikero francouzských, španělských a římskoněmeckých potentátů, kteří byli vládci Milána (jmenujme aspoň Františka II. Habsburského, který byl posledním milánským vévodou 1792-1796) a ve znaku ho má ke stovce měst v Itálii, střední a východní Evropě.

Ofiologie (věda specializovaná na hady), respektive její zástupci a vůbec fandové do hadů tvrdí, že hadi jsou krásná zvířata. Proti gustu žádný dišputát. Výše zmíněný milióny let trvající evolucí podmíněný strach z hadů (ofidiofobie) nemá pár století stará věda šanci utlumit. Pohledem designéra však můžeme posoudit a ocenit, jak která kultura dokázala figuru hada, byť jako hrozivého tvora, výtvarně pojednat a zhodnotit. Antická zpodobení hadů jsou vesměs důstojná, ba velkolepá. Obdiv a úcta. Totéž předkolumbovská Amerika a na druhé straně oceánu Austrálci odedávna podnes. Evropský středověk a novověk až na výjimky sledoval spíše přírodovědeckou podobnost. V nespočetných případech se zobrazení spokojilo s jednoduchou stylizací ve formě více či méně vlnité hůlky na jednom konci zúžené, na opačném rozšířené do bambulky s dvěma čárečkami, jako že hlava a kmitající rozeklaný jazyk. Porovnejte v podstatě kterýkoliv evropský městský znak třeba se znakem mexického města Coatepec, stát Pueblo. Taky stylizace...

Had korporátně

Had je použit ve třech*C dnes mezinárodně používaných symbolech, které mají co do činění se zdravotnictvím. Pohár obtočený hadem bohyně zdraví Hygiei, dcery Asklépiovy, označuje lékárnu; Asklépiova hůl ovinutá jedním hadem*A, je symbol označující medicínu obecně; a kaduceus-Hermova okřídlená hůl s dvěma hady, symbol zdravotnických organizací a lékařské praxe, zejména ve Spojených státech amerických.

Domovní znamení „U zlatého hada“ nemusí být vždy na domě lékárníka.

    

V oblasti sportu je nepřekvapivé poměrně velké množství značek s útočícím hadem, většinou zmijí či kobrou.

A tak dále:

Závěr

Had oproti drakovi, tím, že je skutečným předmětem vědeckého zájmu, neposkytuje tak velké pole obrazotvornosti až fantazii. Konkrétní poznatky o minulosti a současnosti života tohoto živočicha však jsou dostatečně bohaté a pestré, aby mohly být podkladem pro kvalitní reflexi i obdivný design. Tsssss!

Poznámky:

 

*1  Fenoménu hada jsme se trochu dotkli v souvislosti s tématem DRAK ve Fontu č. 90/6/2006

*17  Psáno v roce 2020

*A  Aeskulapova (Asklépiova) hůl nese na sobě nejedovatou užovku stromovou (Zamenis longissimus). Některé teorie mluví však o parazitickém červu jménem vlasovec medinský (Dracunculus medinensis), který se z rány vytahoval navíjením na dřívko.

*C  Kaduceus jako lékařský symbol je v Evropě někdy odmítán; Hermés, latinský Merkur byl/je bohem a patronem obchodu, cestování apod. Symbol má vztah k výmluvností, vyjednávání, alchymii a moudrosti. Dvojice hadů znázorňuje tvůrčí konflikt, plodnost, ideální rovnováhu protikladů a křídla zároveň prchavost této harmonie. Alchymistický výklad: dvojice hadů reprezentuje základní látky - síru a rtuť, když jsou v dokonalé rovnováze. Figura dvou okřídlených hadů ovinutých kolem hole bývá interpretována jako symbol stromu života.
Had je živočich chtonický (podzemní) s celkem jasnou symbolikou. Hadi na kaduceu, vztyčení a propletení, znamenají jednotu země a nebe, probuzení kosmického vědomí, jak bylo lze vidět již také na bronzovém hadu Mojžíšově. Kaduceus je původu sumerského.
Vedle Herma, je s kaduceem spojována/zobrazována také bohyně Iris, takto poselkyně bohyně Héry, takový pendant Herma, posla Diova.

*G  Hebrejci nebyli prvními, kdo popisoval trable s chytrými hady. Nejstarší dochovaný psaný text, sumerský Epos o Gilgamešovi, popisuje, jak hrdina byl okraden o nesmrtelnost právě lstivým hadem.

*G5  Gen. 3,5: „Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé.“

*K  Kundaliní, tzv. hadí síla, je kosmická a současně lidská energie známá v hinduismu, tantrismu a v józe. Je uložena nad první čakrou (Múladhárou) v takzvaném múladháru v křížové kosti (os sacrum) a vyskytuje se zde v latentním stavu. Prostřednictvím soustav tělesných i duševních cvičení, které se liší podle jednotlivých škol, adepti usilují o její probuzení a následné vystoupání sušumnou jednotlivými čakrami s cílem dosáhnout stavu probuzení (mókša = seberealizace = sebepoznání).
Stoupání této energie bývá podle výpovědí adeptů doprovázeno pocity tělesného uvolnění, subjektivní radosti, lehkosti a klidu za současného zjemnění vnímání. Při průchodu Kundaliní šestým centrem (Adžňá čakra, Ajna čakra), oblastí, kde se kříží oční nervy, dochází vlivem Kundaliní k „pročištění vědomé pozornosti“, které je následováno plně bdělým stavem vědomí bez myšlenek (Samádhi) zdroj: wiki.cz.

*L  Pro ty, kteří prošli jinou dětskou literární (a výtvarnou, neboť to mám spojeno s ilustracemi Josefa Lady!!) výchovou - celá rýmovačka zní:

Had leze z díry,
vystrkuje kníry.
Na hlavě má čepici,
pod čepicí bukvici.
Bába se ho lekla,
na kolena klekla.
Jen se bábo nelekej,
na kolena neklekej.
Já jsem přece hodný had,
Já mám všechny děti rád.

Kresba, kolorovaná litografie, 1927; zařazeno do knihy Halekačky naší Kačky, 1932

Původní text byl napsán v lednu roku 2020 a publikován ve Fontu č. 171/3/2020 (téma: Lékárny).

Zde uvedený text je jeho rozšířenou verzí. Obrazový doprovod je doplněn reprodukcemi v různých částech článku.

Rozšířená verze vznikla koncem velikonoční doby roku 2020 v krkonošském zákoutí.