tridentském
|
Obrazy jednorohého živočicha figurují na několika pečetích civilizace údolí Indu z doby cca 2500 let př. Kr. Tyto pečetě jsou považovány za tehdejší
odznak vysokého sociálního postavení. Na některých muže být býk z profilu, na jiných je velmi dobře rozpoznatelný nosorožec. ![]()
Je příznačné, že v přebohaté řecké mytologii plné podivných zvířat se s jednorožcem nesetkáme. Naopak pojednávají o něm starořečtí přírodopisci a
historici; jako nejstarší zápis o jednorožci se uvádí spis „Indica“ řeckého historika Ktésia Knidského z přelomu 5. a 4. stol. př. Kr. On a další řečtí
polyhistorikové jako jednorožce označovali různá zvířata, která mají na hlavě zdánlivě nebo skutečně jeden roh. Mělo jít o oryxe (druh předoasijské antilopy)
a indického nosorožce, případně narvala.*0
Jedinec na snímku má navíc deformovaný pravý roh, takže iluze jednorožce je značná Řecký didaktický spis Fyziologos z 2. století po Kr. dnes neznámého autora byl jakousi přírodovědnou encyklopedií doplněnou o moralizující alegorie a
symbolické výklady existujících i neexistujících přírodnin. Z tohoto pozdně antického kompilátu čerpaly středověké Bestiáře při líčení a zpodobování bájných
zvířat včetně našeho jednorožce.
Ve Fysiologu se nalézá zdroj popisu jednorožce ne jako zuřivého, nezvladatelného, člověku nebezpečného tura/býka, případně ohromného pranosorožce lovci
běžně nepolapitelného, ale jako tvora sice divokého, ale se zvláštní náklonností k čistým nevinným dívkám, které jediné ho svojí panenskostí přilákají a
ochočí (a umožní tak jeho polapení a zabití).
Motiv protilehlých zvířat a posvátného stromu pochází ze Sumeru, ve Středomoří se jeho symbolika vztahuje ke Vzkříšení
Pozdější slávu jednorožce však pravděpodobně zapříčinil překlad starozákonních textů z hebrejštiny do řečtiny v posledních stoletích před změnou letopočtu v Alexandrii,
překlad dnes známý jako Septuaginta (podle legendy se překladání účastnilo 70 učenců), kdy pro divoké zvíře s velkým rohem/rohy, nezkrotné, mimořádně silné
a rychlé, pravděpodobně nějakého divokého tura, hebrejsky nazvané „re'em“,*H byl použit řecký výraz „monokéros“. Pozdější latinský překlad Starého zákona, známý jako Vulgata (kol. r. 400)
použil pro tentýž hebrejský výraz slovo „unicornis“ (jednorožec)*S.
![]()
Jednorožci a panny byli často dáváni dohromady, čímž se naznačovalo, že Ráj ještě není zcela zkažen tělesným hříchem. Předkřesťanská historka s pannou a jednorožcem si nedělá vrásky s faktem, že děvče figuruje v celé záležitosti v podstatě jen jako obyčejná volavka, lákadlo na
panenskostí (sic!!) omámené (=zblblé) zvíře. Lovci tam jsou lovci, honicí psi jsou honiči, panenku do lesíčka na čekanou prostě odvedem', děvčátka mají
zvířátka ostatně ráda. Příroda je holt všelijaká. Křesťanské uchopení námětu je strukturovanější. Lovčí je interpretován a vyobrazován jako archanděl Gabriel, honicí psi představují Mariiny ctnosti
(Pravdu, Pokoj, Spravedlnost a Milosrdenství), role panny patří, jak jinak v těch upřímně dogmaticky zbožných dobách, Panně Marii, lovené zvíře - zde je asi nejrafinovanější transmutace - představuje
samotného Krista.
Této ideologii se přizpůsobilo i zobrazování. Scéna mordování jednorožce na klíně více či méně oděné dívky, scéna krutá, ale hlavně
nereálná, byla obtížně pochopitelná i pro dobu drsných a fyzicky náročných středověkých honiteb. Začala být interpretována symbolicky: jako pašije (umučení
Krista Pána Našeho). S rozšířením kultu Panny Marie pak převážil slovní a obrazový smysl uzavřené zahrady (což je symbol neporušené, Neposkvrněné Panny
Marie), s Pannou Marií a jednorožcem po jejím boku či s hlavou na Mariině klíně, někdy je Marie zobrazena s dítětem v náručí; zahrada je posléze s celou
scénou symbolem jak Zvěstování tak Vtělení. A jednorožec jako symbol Vzkříšení.
Vlevo troubící archanděl Gabriel držící psy
![]() Jednorožec významně figuruje v kurtoazní kultuře středověku. Pro francouzské dvorské autory/básníky např. Thibauta de Champagne či Richarda de Fournival,
byl milenec (rytíř) přitahován ke své dámě tak mocně, jako jednorožec k panně. Jednorožec představuje nejvyšší symbol cudnosti, dvorský symbol potlačené
touhy a zároveň křesťanský symbol inkarnace.
Po tridentském koncilu (1545-1563) nebyl námět Lovu na jednorožce církevními autoritami doporučován a ustupuje v církevním umění zcela do pozadí. S nástupem humanismu jednorožec získal více sekulární patinu, se symbolikou cudné lásky a věrného manželství. Takovou roli hraje v Petrarkově básni Triumf
cudnosti, tak figuruje na ilustracích k této básni nebo v dílech touto básní inspirovaných.
portrétní diptych vévodského páru města Urbino - Battisty Sforza a Federica da Montefeltro, kde triumfální vůz vévodkyně je tažen párem jednorožců, byť hnědých.
Ještě konstatujme, že fenomén jednorožce v asijském kulturním okruhu neprošel vývojem jednorožce evropského od bestie po holčičkami milované zvířátko, ale zůstal zběsilým tvorem,
leckde masožravým, v podobě karkadanna-nosorožce Přední a a Střední Asie.
Ale i v evropském prostoru však není jednorožec vždy jen v roli mírného drobného jelínka ![]() ![]()
Detail z Dürerova leptu a detail olejomalby Umírající býk, P. Picasso, 1934
Výběr heraldických zvířat byl ovlivněn mimo jiné základním textem křesťanstva - Starým a Novým zákonem (smlouvou). V knize žalmů - Ž 22,22 (podle Kralického překladu) čteme: „Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.“*A Tito dva tvorové představovali pro člověka starověku symboly (jej ohrožující) síly. Od doby vlády krále Roberta III., koncem 13. stol., byl jednorožec součástí oficiální pečetě skotského království.
Robert III. vyzdvihoval čistotu a sílu jednorožce jako inspiraci při přestavbě svého národa. Po korunovaci Jakuba i na krále Anglie a Skotska se součástí
královského znaku stali tradiční anglický lev i skotský jednorožec. ![]()
Podle pověsti však jednorožec a lev jsou odvěcí nepřátelé - tradice sahající zpět až do starověkého Babylónu 4. tisíciletí př. Kr. Jejich soupeření
pochází z toho, že lev reprezentuje Slunce, jednorožec Měsíc (jiná verze mluví o jednorožci jako o jaru a o lvu jako o létu). Rok co rok spolu bojují o nadvládu,
a každoročně vítězí lev.*Z
Symbol zorastriánského Nowruza, za jarní rovnodennosti je síla věčně bojujících - býka (jednorožce), personifikovaného Měsíce (roh podobný srpku Měsíce), a lva, personofikované Slunce (hříva lva podobna Slunci) - vyvážená. (Proto nebyl lev tehdy královským symbolem, ale lovnou zvěří.) Srovnejte se soubojem lva a gryfa v hesle GRYF. V celé evropské (pozdně) gotické a renesanční společnosti byl jednorožec oblíbenou erbovní figurou pro svoji symboliku neohroženosti (neulovitelnosti)
a (panenské) čistoty a nevinnosti.*P. Najdeme ho mj. i v již mnohokrát připomínaném erbovním sále karlovského hradu Laufu, kde ho vidíme
v erbu rodu Beškovců z Beškovic*B. ![]()
![]() ![]() ![]()
![]() ![]() ![]()
![]() ![]() ![]()
![]() ![]() ![]()
![]()
Jednorožec se stal jedním z nejpoužívanějších šlechtických a rytířských emblémů od 17. století. Symbolizoval rytířské ctnosti, neboť „ušlechtilost
ducha dává přednost smrti před zajetím, v čemž jednorožec a chrabrý rytíř za jedno jsou“, a „tento živočich jest nepřítelem jedu a věcí nečistých; ukazuje
na čistotu života a slouží jako symbol těm, kteří se vždy vyvarovali nepravostí, které jsou opravdovým jedem pro duši“ *M. Více než jako samostatnou heraldickou figuru nacházíme jednorožce v roli štítonoše, především v anglosaské heraldické praxi a k ní patřící heraldice
v oblasti Commonwealthu.
Podstatně častější je výskyt jednorožce ve světské heraldice, především na městských znacích. Původní symptomatická bělostná barva zvířete doznala obměnu do
všech heraldických barev.
![]() ![]()
![]() ![]() ![]()
![]() ![]() ![]()
![]() ![]() ![]()
![]() ![]() ![]()
![]() ![]() ![]()
![]() ![]() ![]()
![]() ![]() ![]()
![]()
Jednorožec si našel místo i v novodobých vojenských insigniích: ![]() ![]() ![]()
![]() ![]()
Hon na jednorožce je cyklus sedmi tapiserií, který si objednala Anna Bretaňská, královna Francie, ke svému třetímu sňatku, nyní s Ludvíkem XII.
Na rozdíl od druhého slavného cyklu tapisérií - Dáma a jednorožec, který zobrazuje alegorie smyslů v zahradních aranžích lehce měšťanských -
Hon na jednorožce ilustruje skrze lovecké a dvorní scény tématiku čistě aristokratickou, alegoricky interpretovatelnou jako příběh Krista
a zároveň kurtoazní lásky. Gobelíny byly utkány v Nizozemí mezi lety 1495 a 1505, pravděpodobně dle francouzského návrhu.
Tapisérie popisují lov od začátku až do konce. Šlechtici-lovci jednorožce vypátrají, ale nejsou schopni ho ulovit. Až přítomnost panenské dívky přiměje zvíře, aby
složilo hlavu do dívčina klína a usnulo. Past sklapla. Následuje řezničina lovců. Poslední tapisérie ukazuje však jednorožce opět živého, jakoby vzkříšeného,
připoutaného řetězem ke granátovníku uprostřed dřevěné ohrádky. Tato závěrečná scéna cyklu je asi nejznámějším obrazem jednorožce a stala se obecně přijatým
obrazem jednorožce v západní kultuře. Existují dvě základní interpretace celého tohoto cyklu. Profánní - jako příběh dvorné lásky a uchvácení mužova „srdce“ ženou (zamilovaný hrdina je přitahován
ke své vyvolené tak, až omámen ztratí hlavu, a to obrazně i doslova). Sakrální, christologická - jako alegorie smrti a vzkříšení Krista. Zvláště světská
interpretace volby námětu pro oslavu sňatku může být až zlomyslná, nemyslíte? „Symbolismus námětu naznačuje, že tapisérie byly zamýšleny jako oslava manželství ušlechtilé dámy, jejíž iniciály, AE, jsou propletené ve stromu
v ohradě v závěrečné scéně. Tato scéna, po chycení a zabití mýtické šelmy (jednorožce) v předešlých kusech, ho ukazuje znovuoživeného, uvázaného*R
na oplocené přebohatě kvetoucí louce. Vznešená šelma symbolizuje jak vzkříšení Krista, tak i chycení milence-ženicha. Krvavá šťáva, která odkapává
z granátového jablka na bok jednorožce, je obrazem Vzkříšení, ale také představuje jednotu církve a odkazuje na cudnost. V cyklu je vyobrazeno více
než 100 rostlinných druhů, z nichž přes tři čtvrtiny jsou botanicky určené, a poslední scéna jich obsahuje nejméně 20, které vytvářejí nespočetné
narážky na lásku, věrnost, manželství a plodnost.“, čteme na www.artspace.com. Hon na jednorožce vyjadřoval také ceremoniál-rituál, který prezentoval snahu lovce po nedosažitelném, po ideálu; lovec nemohl dosáhnout dokonalosti, tak
jako nemohl ulovit jednorožce. Náboženský symbolismus přispíval k představě lovu samého jako křesťanovo hledání pravdy a spásy. Proto se někdy
o lovu na jednorožce mluví jako o mystickém lovu. A kde se vzala, respektive mohla vzít představa o vztahu mezi jednorožcem a pannou? Pozorování divokých, zuřivých bojů zvířecích samců, kteří byli
člověku-lovci smrtelně nebezpeční a v případě gigantických nosorožců prakticky neulovitelní, v kontrastu s jejich „něžným“ chováním k samičkám jejich
druhu mohlo navozovat jisté představy, které mohly být následně utvrzeny případy, kdy zvíře (nevinnému) dítěti neublížilo. A scéna jednorožce ochočeného
pannou mohla být na světě. Třeba...
Z doby vzniku cyklu „Honu na jednorožce“ je znám ještě jeden zvláštní soubor tapisérií s motivem tohoto tvora - „La Dame à la licorne“
(Dáma s jednorožcem). Je to série šesti tapisérií s formálně poměrně jednoduchým námětem: pět lidských smyslů a odkrytí šestého, konečného smyslu - srdce, dveří k duchovnímu světu.
Cyklus byl údajně inspirován starou německou legendou.
Dodnes není jednoznačně objasněno ani konkrétní jméno objednavatele, ani výrobní dílna, ani určení souboru, ba ani jeho smysl. Oproti Honu na jednorožce
v případě obrazů Dámy s jednorožcem nevidíme nějaký příběh, děj, ale v podstatě stále stejnou scénu, kde jednorožec a lev
tvoří (jen) rámec vlastnímu obsahu.
Jednorožec se vzhlíží/odráží v zrcadle, zrak ukazuje jen povrchní vzhled... „Co tím chtěli básníci (tvůrci) říci“, není dnes zcela jasné. Symbolika konce středověku a počátku renesance je však hlubší a dodnes ne zcela jednoznačně
vysvětlena, interpretací cyklu je vícero *DL. Obecně se má za to, že pět menších kusů souboru představuje Čich, Zrak, Chuť, Hmat
a Sluch, tedy pět člověčích smyslů. Šestá, větší tapisérie s nápisem „À mon seul désir“ (Mé jediné touze) je o lásce a porozumění, o „srdci“ a to i mystickým směrem. Podle J. Royta se oba výše zmíněné cykly tapisérií opírají o románový příběh z přelomu 13. a 14. století „O dámě s jednorožcem a o krásném rytíři na lvu“.
Po tridentském koncilu (1545-1563) nebyl námět Lovu na jednorožce církevními autoritami doporučován a ustupuje v církevním umění zcela do pozadí.
Dle slovníku symbolů vyjadřují výtvarná díla se dvěma proti sobě stojícími jednorožci násilný konflikt dvou vlastností jednorožce - panenskosti/čistoty
a plodnosti. Protože jednorožec spojuje v sobě vnitřní opozici - jednotu protikladů, stává se dle C. G. Junga symbolem vyjadřujícím hermafrodické monstrum
alchymie.*J.
Ortodoxní (heraldické) zobrazení vyžaduje, aby roh jednorožce byl trojbarevný - de sable, d'argent et de gueules, tzn. černý, bílý a červený, jako pocta
alchymistickému nigredo-albedo-rubedo, jehož tři barvy představují Velké Dílo.
Na znamení pohostinnosti bylo hostům nabídnuto, aby si mohli před jídlem a po jídle omýt ruce. Voda určená pro tento účel bývala v nádobách (aquamanila) často v podobě zvířat s různou symbolikou. Pokud to byl náš jednorožec, bylo to spojeno s čistotou a s očisťující mocí tohoto tvora (tato legenda nebyla známa dříve než ve 14. stol.) Obdobně jako v heraldice jsou mýtické a zázračné vlastnosti jednorožce využívány v korporátní apod. identitě. Množství lékáren pojmenovaných „U jednorožce“ nevyplývalo z toho, že by se v oněch apatykách prodávalo vynikající mýdlo (s jelenem či bez něho) s ohledem
na heslo Čistota - půl zdraví!, ale protože apatykáři obchodovali zhusta s lidskou naivitou (mírně řečeno), že prášek z rohu jednorožce má zázračné léčebné
účinky, mj. čistí vodu a zneškodňuje jedy.
![]()
![]()
![]()
![]() ![]()
S rozvojem tisku v Evropě se jednorožec stal vedle fénixe nejčastěji používaným „zvířetem“ pro vodoznaky (průsvitky). Předpokládá se, že měl symbolizovat
čistotu a ryzost papíru jakož i záměrů tiskařových.
Prášek z rohu nosorožce*N (jedno zda jedno či dvourohého) s pověstí mocného afrodiziaka je takto obchodován dodnes, nosorožci by mohli
vyprávět... ![]() Na podobném principu založily svoji živnost mnohé firmy. Lidská zvědavost a naivita je bezedný zlatý důl... ![]() ![]()
Samozřejmě, že to není moderní vynález, jednorožčí pečínka aj. má svou tradici. ![]() ![]()
Geoffrey Fule byl údajně kuchař na dvoře Philippy of Hainault, anglické královny (1328-1369) A že je jednorožec především symbol, tak můžeme do této kapitolky zařadit také různé partajníky... ![]() ![]()
Obdobně může působit i skutečnost, jak báječně je obchodovatelný fenomén děvčátkem ochočitelného kopytníčka s rohem na čele. Děvčátka dnes milují
jednorožce, historky o jednorožci a hračky představující jednorožce. A můžeme se ptát, co bylo dřív - rytířská podléhavost jednorožčích samečků směrem
k pannám nebo náklonnost malých slečen k různobarevným koníkům nebo jen dobrý obchodní čuch a vášeň výrobců jednorožíčků pro obsah šrajtofliček malých
princezen, respektive kont jejich papínků? ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]()
A teď malý výběr aplikací jednorožce v korporátní identitě napříč spektrem... ![]() ![]()
![]() ![]()
![]() ![]() ![]()
![]() ![]()
![]() ![]() ![]()
(na etiketě je použit detail z fresky Dívka s jednorožcem, Domenico Zampieri, 1604, palác Farnese, Řím) návrhy z ročníku 2011 na http://wettbewerb.poolbar.at/bier/list.php, ročník 2012 na http://wettbewerb.poolbar.at/bier/list.php ![]() ![]()
![]() ![]() ![]()
![]()
![]() ![]()
![]() ![]() ![]()
![]() ![]()
![]() ![]()
![]() ![]() ![]()
![]()
Jednorožec je součástí početnějšího souboru soch, které vznikly z bloků kamene vytěženého při stavbě silnice N22. ![]() ![]() ![]()
text tabule: Před 6000 lety, před počátkem času (sic!) byla země spravována mocným jednorožcem: pojďte do jeho říše fantazie a prohlédněte si, co váš učitel nikdy nechtěl, abyste věděli. Muzeum jednorožce je výsledek investování 27 miliónů dolaru (my jsme potřebovali jen šest dní na jeho vytvoření) a snaží se přesvědčit slaboduché návštěvníky muzea nepřátelského stvoření, aby se dali na unikornismus. Při shromažďování podkladů pro tento článek autor narazil*X na ukázky vzhledu (nového) operačního systému, kterým čínská vláda chce od roku 2001 nahradit
operační systém Windows. Jeho název je KYLIN, od roku 2010 NeoKylin (tedy Jednorožec, Nový Jednorožec). Opravdu, to bájné zvíře je schopné všeho! ![]()
Jednorožec je také souhvězdí na nebeském rovníku. Patří mezi souhvězdí vymyšlená až v novověku, obecně se soudí, že ho pojmenoval (Monoceros - řecky
jednorožec) vlámský mnich Petrus Plancius kolem roku 1612 a do hvězdných map ho zanesl Jakob Bartsch ve svém díle Usus astronomicus planisphaerii stellati
roku 1624.
Nad ním je Canis Minor, pod ním Officina Typographica (Tiskařská dílna - na vyobrazení vidíme i tiskařské tampony, ale tiskař ani gryf zde nejsou)
Fenomén jednorožce představuje něco opravdu fantastického a zároveň hlubinně lidského vzhledem k tomu, co jen různých postojů se už do něj
naprojektovalo. Takže slovy hesla z jednoho (prý parodického) amerického trička: „Zachovejte klid a věřte v jednorožce!“ (Keep calm and believe
in unicorns!) nebo raději „Nepřestávejte věřit v jednorožce!“ (Don't stop believing). ![]()
Příroda si věří, a kráčí či plave svým směrem klidně dál: havajská ryba bodlok krátkorohý (Naso brevirostris).
P. S. Leonardo da Vinci i Jan Amos Komenský považovali jednorožce za zvíře zcela reálné... Poznámky: ![]()
Jak se mohl tělnatý nosorožec stát štíhlým jednorožcem?,
• Narvalorožec, plakát, US
Detail z iluminace kopie talmudického souboru Ashel ben Yehiel (1240-1327) z německého prostředí, 15. stol., DE
Židovská náboženská organizace, 2009, PL ![]() ![]()
Složení konzervy v procentech • a jako diagram • a vlastní obsah... Tato rýmovačka se objevuje i v knize „Za zrcadlem a co tam Alenka našla“, kterou r. 1871 napsal Charles Lutwidge Dodgson pod pseudonymem Lewis
Carroll.
Alenka nabízí oběma věčným soupeřům koláč. (J. Tenniel, 1865) Ve zmíněné knize v 7. kapitole nazvané Lev a Jednorožec dále mj. čteme.: „Tak a teď jsme se navzájem spatřili.“ řekl Jednorožec, „Když ty uvěříš ve mne,
já uvěřím v tebe. Platí?“ Prameny: Prvotní text byl dokončen během posledních baboletních dní na podzim 2013, publikován ve Fontu nakonec nebyl. První i-verze článku vznikla v létě 2017. Zde uvedený text je jeho rozšířenou verzí. Obsahuje části článku z Fontu č. 164/2/2019 (téma: Zoologické zahrady).
Obrazový doprovod je doplněn reprodukcemi v různých částech článku. Rozšířená verze vznikla na přelomu zimy a jara 2019, v plískanicích i slunci v krkonošském zákoutí. | ||