K O H O U T   Z A K O K R H A L

Kohoutí hudebnost postrádá slavičí lyričnost, kohout patří spíše k vojenské muzice, jeho zpěv má ráz budíčkových znělek či fanfár parádemarše. Kohout ve srovnání se slavíkem není tedy moc velký pěvec, ale co se razance, načasování a pravidelnosti týče, tak je, aspoň mezi domácími zvířaty jednička. Pojďme se na něj trochu podívat.

Kohout, v našem případě samec kura domácího, je drůbež dodnes ve většině kultur spojovaná se zrozením dne. Existuje vědecká studie na toto téma, která jev vysvětluje existencí biologického rytmu vnitřních hodin zvířete (tzv. cirkadiánní rytmus). Zmíněný biorytmus ovšem reguluje většinu živých organismů. U kohoutů si toho člověk všiml nejspíš proto, že náš ranní kokrháč je široko daleko (u nás na vsi) nejhlasitější. Zvuky zvířecích samců mají prokazatelně i další důvody, např. vymezení teritoria, potvrzování hierarchie, předvádění před samicemi, aj. Co se týče vlastního kohoutího zpěvu, tak pozorování potvrzuje, že kohouti kokrhají nejen před rozbřeskem, ale někteří během celého dne a také v noci.*T Nicméně ranní budíček je nejpravidelnější a nejmarkantnější. Samozřejmě ve vsi si kohouti navzájem odpovídají, takže ten, co se budí nejdřív, většinou nějaký temperamentní dominantní chlapák, postupně rozezvučí celou vesnici.



Hnědá leghornka, AU


Mimo již zmíněné vlastnosti též bdělost, bojovnost a impozantní postoj s natřásajícími se parádními ocasními pery dělají z našeho kura žádanou figuru pro ty, co se chtějí chlubit cizím peřím. V minulosti mu byla věnována patřičná pozornost, jak dále se pokusíme dokumentovat.

Kohout mýtický

V babylonské astronomii (a astrologii) kohout doprovázel Nebeského Pastýře (Orion) jako posel bohů.
Vzhledem k náhledu, že svým ranním křikem vítá slunce, býval kohout někdy považován za jeho symbol a v mnoha kulturách byl spojován se slunečním božstvem. Zasvěcení zvířat mělo vedle uctívání i odvrácenou stranu - bývala božstvům obětována. Neminulo to ani kohouta, jak níže uvidíme.

Gallus bylo jméno souhvězdí, které bylo 1613 pojmenováno Petrem Planciem. Do Hvězdného atlasu Johana Hevelia 1687 však již zařazeno nebylo a přestalo se dále užívat.



Souhvězdí prezentované v hvězdném atlase Planiglobium coeleste et terrestre, Isaac Habrecht, 1666, Štrasburk, Alsasko


Kohout starověký

Motiv kohouta se objevuje dříve v Asii než ve Středomoří



Kovová sekera ve tvaru kohoutí hlavy, doba bronzová, cca 3.–2. tisíciletí př. l., Baktrie (zhruba dnešní AF)




Kohouti jako hlavice kosmetických tyčinek, bronz, 2. tisíciletí př. l., Luristán, Persie, dnes IR


U Řeků je kohout spolu se sovou symbolem bohyně Pallas Athény; zasvěcen byl zároveň Hermovi a Apollónovi*Z, u Římanů Merkurovi.



Kohout a sova na džbáně na vodu, kol. 560 př. l., Korint


U starých Řeků kohout představoval odvahu v boji, vojenskou kuráž. Římané obětovali bohu války Martovi*M kohouta prvého dne měsíce, který nesl jeho jméno - Martius čili březen. Kladný vztah k našemu zvířeti dokládá i latinské přísloví „Gallo canente spes reddit“ - „Za kohoutího zpěvu se vrací naděje“, po přestálé noci.



Řecká mince s kohoutem, po 268 př. l., Cales, Campanie, jižní IT


Kohout judaismu

Kohout, respektive kur domácí se z indického subkontinentu dostal do Palestiny až v době Alexandra Velikého. Není divu, že ve Starém zákoně je zmínek o kohoutovi minimálně. Našel jsem vlastně jen jedinou, ale zajímavou: kniha Jób 38, 36: „Kdo dal ibisovi moudrost a kohoutovi rozum?“ To je přece uznání! Kniha knih to, bohužel, blíže nerozvádí. Proč zrovna kohout?!*K
Dle textu Knih Mojžíšových byli kdysi obětováni berani a kozli. Proč se dnes u Izraelců neobětuje kozel, nýbrž kohout? Jak dosvědčuje rabín Isidor Scheftelowitz ve své disertaci „Zástupná oběť kohouta“, je tato oběť, kaparot, přinášená na začátku svátku Jom Kippur stále ještě běžná. *J Proč právě kohout nebo slepice? Proto, že kohout je hebrejsky Geber a muž - také Geber! Tím je řečeno vše! Kohout je vynikajícím zastoupením za člověka.



Obět kaparot ultraortodoxních židů, 2015, Jeruzalém, IL


Kohout východní



Kohout jako nebeský-sluneční pták a člun, malba v megalitické hrobce z japonského období kofun, cca 3.–5. stol., JP


Kohout je desátým znamením čínského zvěrokruhu, Rok kohouta byl naposledy 2005, příště to bude rok 2017. Kohout je znamení jinové; představuje disciplinované a dobré organizátory. Mohou být excentričtí, ale obvykle jsou vtipní. Podle čínské tradice je kohout věrný, upřímný, hrdý, extrovertní, společenský a těžce pracující. V Číně se kohout používá při pohřbech na odehnání ďábla. Černé kohoutí pero bylo v Číně považováno za emblém odvážného a neohroženého válečníka.



Zlatá mince 200 juan, 2005, ze série pamětních vroubkovaných mincí k rokům/zvířatům čínského zvěrokruhu, CN




Kohout, čínský ideogram




Tangram pro Rok kohouta




Rok kohouta na známce USA  •  Kanady




Kohout jako čínské zvěrokruhové znamení, z instalace Zvěrokruh (2010) čínského výtvarníka Aj Wej-weje před Národní galerií v Praze


Kohoutí zápasy v jihovýchodní Asii měly původně náboženský charakter.


Kohout galský

U Keltů se praktikovalo obětování kohouta a posvátné kohoutí zápasy během svátků Imbolc počátkem února na počest keltské bohyně Brigid, svátky počátku jara.

Jako symbol geograficko-politický je kohout spojován s dnešním územím Francie a Belgie od dob římské okupace díky homofonii slova „gallus“, které v latině značilo jak kohouta, tak obyvatele Galie. *G Spojení kohoutí bojovnosti, sexuální vitality a bdělosti bylo díky této Césarově slovní hříčce pro Galy ovšem spíše lichotivé.



Držadlo poklice kotle, keltská provenience, Muzeum v Saint-Germain-en-Laye  •  Kohout, revers bronzové mince, 1. stol. př. l., bellovacká ražba, sever dnešní FR


Raně středověká církevní ideologie zmíněný kladný postoj ke kohoutovi vědomě potlačila, učinila z našeho opeřence symbol smilstva, hněvivosti, hlouposti a svárlivosti, a spojila ho se satanem. Spojení kohouta s Galií nebylo připomínáno až do počátku vrcholného středověku, kdy pisálkové/autoři ve službách anglického krále a německého císaře oživili římskou slovní hříčku v pamfletech a satirách, v kterých vykreslovali francouzské rytíře i krále Ludvíka VII. či Filipa II. Augusta nafoukané a pyšné jako jsou ti kokrháči ze statku. Ve 13. století italští ghibellini použili stejné pejorativní přirovnání, aby zdiskreditovali výbojnou politiku Karla I. z Anjou na Apeninském poloostrově. Pamflety často stavěli proti sobě galského kohouta, suveréna smetiště, a orla, krále vzduchu, jeho protivníků. Tato obrazová opozice zůstala konstantou evropské symboliky až do první světové války, mnohde i déle.



Konfrontace galského kohouta a císařského (římského) orla, z komixu Astérix, pol. 20. stol., FR




Konec Velké války, barevný dřevoryt, Raoul Dufy, 1915. Galský kohout drtí německého orla




Plakát na téma 50 let německo-francouzského přátelství, Voigt, 1963, DE


Jako motiv politický a vlastenecký dosáhl kohout vrcholu obliby a uznání za Velké francouzské revoluce a Červencové monarchie, kdy nahradil i dynastickou lilii. Najdeme ho i na věhlasném sousoší „Odchod dobrovolníků v 1792“ (zvaném též Marseillaisa) od F. Ruda na Vítězném oblouku na náměstí Étoile/Hvězdy (od 1970 Place Charles-de-Gaulle) směrem k Elysejským Polím v Paříži.



Talíř z revolučního roku 1789, nápis: „Bdím pro národ“, FR  •  Detail „Kohoutí mříže“ v zahradě Elysejského paláce, sídle prezidenta republiky, ve stylu Art nouveau, po 1900, Paříž, FR




Galský kohout - detail z pomníku girondistům popraveným r. 1793 v období jakobínského teroru, kol. 1900, autor podstavce Corgolin, nám. des Quinconces, Bordeaux, FR




Le Départ des Volontaires 1792 (La Marseillaise), vysoký reliéf, celek a detail, François Rude, 1836, Arc de Triomphe, Paris, FR


Podnes je kohout francouzským neoficiálním a populárním (i lidovým) emblémem. Tvoří vrchol insignie starostů francouzských měst. Stojí na nemalém množství pomníků padlým z Velké války (I. světové). A kohout na víně je také takové francouzské jídlo.



Starostenská insignie, FR




Kohout vítězící nad orlem, z pomníku mrtvým (v českých zemích používán spíše výraz „padlým“) v 1. a 2. světové válce, celek a detail, Clugnat, Creuse, FR




Kohout na (červeném) víně - pohled do kastrolu...




Titulní stránka 1. čísla uměleckého časopisu Cocorico, Alfons Mucha, 1898, Paříž, FR


Kohout se objevuje jak na francouzských mincích a poštovních známkách, tak v nejrůznějších polohách komunikace a reklamy a leckde jinde...



Dvacetifranková mince, 1913  •  Desetifranková mince, 1896  •  Desetieurová výroční stříbrná mince, FR




1944  •  1953  •  1961  •  1962  •  Známka k 50. výročí založení francouzské Agrární komory, 1973  •  Známka vydaná k 200. výročí Francouzské republiky, obraz spojuje dva francouzské symboly - galského kohouta a Mariannu, 1992
Proč někdy galský kohout na poštovní známce je zobrazen kokrhající a jindy ne, ví někdo?




Známka k otevření tunelu pod Lamanšským průlivem, 1994, FR


   

Le Gaulois, zemědělsko-potravinářský podnik specializující se na drůbež, se připojuje k fenoménu Okolo Francie (Tour de France)




Kohout jako Eiffelova věž - plakát na mezinárodní salon zemědělských strojů  •  Kouhout propagující francouzské cigarety Gauloises  •  Le Beaujolais nouveau est arrivé - Nové bóžolé...




Obálka jednoho dílu z komiksové série Astérix, 1985, FR


Kohout křesťanský

Evangelijní historka o trojím zapření Ježíše Petrem a následném zakokrhání je dosti známá. Nikdo nemá rád, když se mu připomíná jeho slabá chvilka. Podle legendy, apoštol všechny neopatrné kohouty, kteří mu později přišli připomenout jeho zbabělost, narážel na kůl. Později se to svatému Petru rozleželo a jako pokání začal kohouty vystavovat, kde to jen bylo vhodné, a z tohoto zvyku se kohout dostal až na vrchol kostelních věží a zvonic. První křesťané se k ranním modlitbám shromažďovali po ranním kuropění - ba že kohoutím. V šestém století papež Řehoř I. vyhlásil kohouta za symbol křesťanství, neboť kohout byl emblémem sv. Petra, jako připomínka jeho zapření Ježíše čili malověrnosti člověka obecně. V devátém století papež Mikuláš I. nařídil osazovat kostelní věže figurou kohouta ať již pevnou nebo jako větrnou korouhví. Použití kohouta bylo vysvětlováno i jako symbol bdělosti a aktivity, stal tam na stráži proti zlu, které mohl přinést (měnící se) vítr. Zlatý kohout s načepýřeným ocasem se pak dostal v podobě větrné korouhve na většinu kostelních věží v celé západní Evropě.



Na výšivce z Bayeux v Normandii z konce 11. stol. je vyobrazen muž, který instaluje figuru kohouta na střechu kláštera ve Westminsteru, FR




Kohout biskupa Ramperta, údajně nejstarší dochovaný kohout na kostelní věži, k r. 820, Brescie, IT




Zlatý kohout na věži farního kostela, Daviot, Skotsko




Měděnkou pokrytý kohout na střeše jižní části příčné lodi (na severní části je stejný kohout) chrámu sv. Víta, Václava a Vojtěcha, Hradčany, Praha, CZ




Větrný kohout, současný výrobek, CZ


Kohout je atributem několika svatých: Víta, Odilie, Jakuba Většího. Vesměs u nich představuje symbol bdělosti.



Sv. Vít, mučedník, atribut kohouta má znamenat křesťanskou bdělost, kolorovaný dřevořez, Norimberská kronika, 1493, DE  •  Sv. Vít, patron kostela v Heiligenstadtu, Franky, DE


Kohout rituální

Obětovávání kohouta v antice a v současném judaismu již bylo zmíněno. O tradici stínání živého kohouta v českých zemích se lze dočíst např. ve Vesnickém románu Karoliny Světlé, která v něm popsala tehdejší praxi. Stínání kohouta se provádělo většinou o masopustu, podle zpráv také o Velikonocích, poutích, během posvícení, svateb. Sám obyčej je velmi starého původu, i když nejstarší zprávy pocházejí až ze 17. století. Podle popisu se mládež přestrojila za vojáky, několik mládenců přivedlo na dlouhých tkanicích uvázaného kohouta. U „popraviště“ se mu přečetl rozsudek, provázený žerty a posměšky, nakonec mu „kat“ usekl kosou hlavu. V tu chvíli ale „kat“ začal utíkat, co mu síly stačily, aby ho přihlížející diváci nechytili. V Roztokách u Prahy doprovázela kohouta, oděného do šarlatového šatu, celá jízda mládenců na koních, dívky jeli na opentlovaném žebřinovém voze.



Z ilustrace k Vesnickému románu


Popis z počátku 19. století z Podkrkonoší uvádí boj s kohoutem. V ohradě se zavřel kohout s mladíkem, jemuž se zavázaly oči a do ruky dostal cep. Jím se snažil zděšeně pobíhajícího kohouta zasáhnout. Postupně se pak střídali v pronásledování nejen chlapci, ale i dívky, až byl kohout konečně udolán. Podobných popisů známe desítky, protože zvyk byl hojně rozšířen, teprve ve 2. polovině 19. století rychle mizel.
Chytání kohouta - „Łapanje kokota“ - je dodnes rozšířený dožínkový zvyk v Dolní Lužici. Na vhodném místě ve vesnici se postaví brána z trámů a omotá se zeleným listím, a na vodorovný trám se na ní pověsí za nohy mrtvý kohout. Dříve se používal kohout živý, v průběhu 20. století se začal nahrazovat kohoutem mrtvým. Mládenci projíždějí na koni jeden za druhým bránou a pokoušejí se kohoutovi utrhnout hlavu. Ten, komu se to podaří, je oslavován jako první král. Mládenci, kteří se následně zmocní křídel kohouta, se považují za 2. a 3. krále. Tři vítězové dostanou velké vítězné věnce z dubového listí. Pak si králové žní se zavázanýma očima vybírají partnerky z kruhu děvčat, aby si s nimi zatancovali čestné kolo. Také se stanovují dožínkové královny. Dokazují svou šikovnost tím, že vozí na káře mládence a někde žáby, nebo během s vejcem.
Frazer ve Zlaté ratolesti zmiňuje, že ještě v moderním Řecku při zakládání nových staveb je zvyk zabít kohouta …a jeho krví pokropit základní kámen.
Stínání kohouta a kropení jeho krví se praktikuje občas a někde dodnes i v Evropě. V 80. letech 20. stol. autor byl přítomen takovému obřadu po dokončení nové střechy domu v Českém středohoří…



Z novodobých her s kohoutem. Chlapec kohouta přešel.


Kohout heraldický

Kohoutí vlastnosti - bojovnost, srdnatost, bdělost, atd. - přispěly k častému výskytu figury tohoto opeřence na erbech i ve znacích.



Pečeť rodu Taderów na soudních zápisech ze 13. stol., Slezsko  •  Von Hahn, německo-balticko-ruský rod, Meklenbursko, DE (pocházela z něj Jelena Petrovna von Hahn, známá jako Madame Blavatská, spoluzakladatelka Theosofické společnosti)  •  Erb Kur, používaný několika polskými rody v období Polského království a Polsko-litevské unie  •  Erb Kur, dřevoryt z Paprockého „Erbu polského rytířstva“, 1584, Krakov




Rod Cockayne, od 12. stol., Ashbourn, Anglie  • Odznak rodu Cockburn, Skotsko  •  Štít erbu Henryho de Cockingtona, 13. stol., Anglie  •  Pečeť rodu Henneberg, Anglie




Hostačovský z Petrovic  •  Cáchovský ze Svémyslic  •  Kryštof Harant z Požic a Bezdružic  •  Pavel Kristian z Koldína  •  Straka z Nedabylic
 •  Halama z Jičína, všichni z Čech




Kardinál Galli Antonio Maria, 1553–1620, IT  •  Rod Mocoroa, ES  •  Rod Galli, Florencie, IT  •  Rod Fanao, IT  •  Rod Galliners, ES  •  Rod Alari, 13.–17. stol., Toulouse, FR



Kohout je dnes emblémem tří evropských geografických entit - Portugalska, Francie a Valonska. Jsou i přívlastky odlišeni: portugalský pestrobarevný se srdíčky a jinými ornamenty je „kohout z Barcelos“ (viz legenda*L); červený valonský je blazonován jako coq hardi nebo combattant čili odvážný, smělý nebo statečný; francouzský je prostě galský.*D



Kohout portugalský  •  valonský  •  francouzský


Prohlédne-li si laskavé čtenářstvo tři výše zmíněné kohoutí reprezentanty, tak zjistí, že kokrháč je jen pták francouzský, heraldicky „chantant“ čili zpívající. Tato okolnost při blasonování musí být explicitně zmíněna, jinak figura lidově řečeno drží zobák. Zmíněné charakteristiky neplatí absolutně, ale hlavní maskoti se drží této linie.*C


Státní znak Keni ukazuje dva lvy držící masajský ostrý štít, na kterém je (bílý) kohout třímající (bílou) sekeru. Podle africké tradice je kohout jediná domácí drůbež, která oznamuje příchod nového dne, rozbřesk. Proto je Afričané pěstují. Kohout v keňském státním znaku znázorňuje autoritu, vůli pracovat, úspěch a zrod nového dne.*Y Kohout je také symbolem Keňské africké národní jednoty, strany, která dovedla zemi k nezávislosti.



Detail znaku Keňské republiky, KE  •  Vlajka Keňské africké národní jednoty, KE




Basedów, PL  •  Bastos, stát Sao Paulo, BR  •  Brno-Kohoutovice, CZ  •  Dormans, Marn, FR




Duszniki, PL (sv. Petr v celé své slávě i bídě)  •  Fjerritslev, DK (klasika s vycházejícím sluncem)  •  Gagnac-sur-Garonne, Haute-Garonne, FR  •  Gallura, jeden ze čtyř autonomních okrsků na ostrově Sardinie v 10.–13. stol.




Grenili, CH  •  Nové logo města Charleroi, 2015, Valonsko, BE  •  Kohouti jako štítonoši znaku Male Valley, nemetropolitního distriktu v hrabství Surrey, Anglie, UK (kohouti jsou dnes charakteristické lokální pětiprsté plemeno Dorking, přivezené kdysi za Julia Césara Římany)  •  La Gaude, Alpes-Maritimes, FR


V REKOS parlamentu ČR je 57 záznamů obcí s figurou kohouta ve znaku či na vlajce. Kohouti v nich nejsou vždy upomínkou na apoštola Petra, ale i sv. Víta nebo se dostali do znaku zcela „nekřesťansky“, prostě jinak. Hezká pověst se váže ke kohoutovi ze znaku města Lázně Libverda:
Hajník střežící zdejší hranici měl kohouta, který abnormálně ztloustl po té, co začal pít vodu z nedalekého mokřiska. Kohout až do své smrti stářím si uchovával zdraví a sílu. Když kohout zemřel, hajník ho rozřízl a zjistil, že kohoutova tloušťka nebyla způsobena tukem, ale mohutností vnitřních orgánů. Muž si to dal do spojitosti s vodou z mokřadu, začal také pít vodu z oné plynem probublávané studánky a také zmohutněl. Minerální pramen tak nastoupil svoji lázeňskou kariéru. A kohout-objevitel se dostal do znaku lázní.



Lázně Libverda, CZ  •  Madona, LV  •  Pölva, EE  •  Předboj-Odolená Voda, CZ






Emblematický kohout na kašně a střeše jedné lázeňské budovy v městečku Lázně Libverda
a nedaleko lázní


Gaius Silvius Torpetius, vysoký úředník za císaře Nera, pod vlivem apoštola Pavla konvertoval tajně ke křesťanství, po prozrazení odmítl se nové víry zříct, byl popraven a mrtvola mučedníka byla umístěna v loďce spolu s živým psem a kohoutem, kteří ji měli postupně sežrat. Proud loďku donesl až do míst dnešního Saint-Tropez. Podle pověsti kohout z bárky se usadil nedaleko v poli lnu, v místě dnešní obce Cogolin. Jak jména obou obcí, tak jejich znaky vychází u legendy. Sanctus Torpes >Saint-Tropez a Coq au lin (kohout u lnu)>Cogolin.



Saint-Tropez, Var, FR  •  Cogolin, starší a novější verze znaku obce, FR




Saint-Pierre-de-Vassols,Vaucluse, Fr  •  Murano, část Benátek, IT (had-ostražitost, liška-bystrost, kohout-bdělost - celá kompozice má symbolizovat nezávislost ostrova)  •  Salantai, LT  •  Štúrovo, SK  •   Theza, FR




Dvojice kohoutů v klenotu znaku města Woodbridge, Suffolk, UK  •  Zábrodí, Náchod, CZ (nezvyklé setkání kohouta s měsícem, ten je dědictvím po rodu Piccolomini)  •  Želechovice nad Dřevnicí, CZ  •  Česká Třebová, CZ (heraldicky tzv. záhadná figura, viz též pověst na webu města)  •  Rousměrov, CZ, také tzv. záhadná figura - zlatý plivník v podobě kohouta s rousy držícího hořící svíčku


Kohout korporátní

Jako v heraldice, tak i v CI je kohout hojně využívanou figurou. Lze říci, že velmi oblíbenou. Jeho sebevědomý zjev i akustické schopnosti potlačují, až na výjimky, původní křesťanské konotace výzvy k pokání za selhání apoštola Petra. Firemní kohouti jsou vesměs hrdé, často bojové zjevy, které s vervou propagují věhlas svého nositele; s určitou licencí by šlo říci, že jsou „hlasem svého pána“.



Logo dvojměsíčníku Obchodní komory v oblasti Greater Waco, Texas, US. Sunrise = východ slunce, sunrise industry › hi-tech průmysl s velkou perspektivou do budoucna.  •  Chicken Cock Whiskey, bourbon (americká whisky) vyráběný od 1856 v Paris, Kentucky, US  •  Kohouti, pivovar a restaurace, Ogden, Utah, US  •  Coq hardi, pivo největšího belgického pivovaru v Haacht, Vlámský Brabant, BE  •  Insignie Lékařského sboru US Army, US




The Roosters, tým australského fotbalu, Ballarat, AU  •  Coastal Carolina Chanticleers (Kohouti Pobřežní Karolíny), atletický klub Coastal Carolina University, Conway, Jižní Karolína, US  •  Gamecock (Bojoví kohouti), sportovní tým University of South Carolina, Columbia, SC, US  •  Kohouti, Univerzita Delaware, US




Sportovní klub, Denizli, TR  •  Dvě verze loga FC Bari, fotbalový klub, Apulie, IT




Vývoj emblému francouzského olympijského výboru




Logo francouzské hokejové reprezentace do 2015  •  od 2015 (zároveň je to i logo Francouzské hokejové federace)




Footix, maskot světového poháru v kopané Francie 1998  •  Starší nášivka Francouzské fotbalové federace  •  Logo FFF od 1998 do 2006  •  Nové logo FFF od 2006




Nové logo francouzské motocyklové federace, FFM, 2015  •  Francouzská federace rugbyové třináctky  •  Francouzská rugbyová federace




Francouzská federace petanku a provensálské hry  •  Francouzská šermířská federace (logo do 2010; dnes jen písmena FFE)  •  Francouzská plavecká federace  •  Francouzská federace vzpírání a posilování




Francouzská atletická federace (starší) a  •  současná verze  •  Francouzská lyžařská federace  •  Kohout z etikety „La French Tech“, udělované francouzským Ministerstvem digitálního hospodářství (Francie ho má!) vynikajícím začínajícím a inovativním firmám ve Francii, ale i v zahraničí




Dvě podoby loga Tottenham Hotspur (údajně podle jména středověkého anglického rytíře, který provozoval kohoutí zápasy), fotbalový klub, Londýn UK  •  HC Tábor, hokej, CZ  •  Galo Volpi (designér Alfredo Volpi) – maskot fotbalového klubu CAM - Clube Atlético Mineiro, Belo Horizonte, BR  •  Kohouti, rugby, Sydney, AU  •  Parklands, rugbyový tým, Canterbury, NZ




Etiketa sýra Camembert, Normandie, FR  •  Kohout na víně, francouzský restaurant, US  •  Zlatý kohout, gurmánský průvodce, FR




Logo města a provincie Denizli, TR  •  Maxiprovedení emblému/maskota Denizli, TR  •  Jesus College, Cambridge, (zakladatel biskup John Alcock), Anglie, UK  •  Mýdelko restaurace Červený (sic!) kohout, New York, US  •  Sportovní kohout, výrobce sportovního oblečení a obuvi, verze loga po 2005, Entzheim, Alsasko, FR




Dobrý kohout, M. Bogdanovič, Bělehrad, RS  •  Galo, značka výrobce těstovin, BR  •  Kohout Foghorn, hrdina animovaného seriálu, 1946, R. McKimson, US  •  Galo Louco (Bláznivý kohout), suvenýry, Oporto, PT  •  Starší verze (do 2008) označení ubytovacích míst na území Francie




Horský spolek, Lázně Libverda, CZ  •  Emblém, který byl umístěn na klaksonu sportovních automobilů vyráběných firmou Chappe et Gessali; automobilka existovala od roku 1966 do 1974, FR  •  Pečeť vína Chianti*CH, Toskánsko, IT  •  Red Rouster, restaurace Marcuse Samuelssona, michelinskými hvězdičkami a dalšími oceněními vyznamenaného představitele Kulinářské diplomacie, Harlem, New York, US




Arma Christi na štítě fiktivního Kristova erbu, Wernigeroderský erbovník, poč. 15. stol., jižní Německo




Tzv. kohoutí kříže, 19. stol. kopie 2005, Ničov, Klatovy, CZ (Podobné kompozice, ať jako malby či reliéfy nebo sochy známé jako Arma Christi = Zbraně Kristovy, připomínající pašijové drama, vznikaly po celé Evropě (a jinde v křesťanských lokalitách) od raného středověku)  •  Arma Christi v kostele sv. Petra, Collonges-la-Rouge, depart. Corrèze, FR




Arma Christi na severní fasádě kostela sv. Jana Křtitele dominikánského kláštera, 1576, San Juan Bautista Coixtlahuaca, Oaxaca, MX,
celek a dva detaily




Kohout Inků, Mayů, Aztéků, MX  •  Bronzový kohout, dynastie Šang (cca 18.–12. stol. př. l.), CN  •  Zlatý kohout, cena udělovaná Čínskou filmovou asociací, CN




Světové mistrovství ve střelbě vzduchovkou, Lisabon 2016, PT  •  Nando's je řetězec restaurací původem z Jižní Afriky, se specializací na drůbež,  •  Piripiri, logo portugalské restaurace v Reykjaviku, IS




Vyrobeno ve Francii  •  Presbyteriánská farnost, Manhattan, New York, US  •  Maskot potravinářské firmy Kellogg’s, specializace snídaňové cereálie, Battle Creek, Michigan, US  •  Kohouti, fotbalový klub, Severní Adelaide, AU  •  Data Access, Alarmy apod. zařízení, Paříž, FR




Bezpečnostně-vzdělávací motiv z krabičky zápalek, 60. léta 20. stol., PL  •  Rooster Creative Marketing, Winchester, Hampshire, UK  •  Red Rooster, motosoutěže, Bangalore, IN  •  Restaurace Rooster, Taylor, US  •  Roostar, asijský restaurant - plamenná jídla, Texas, US




Pekárna U kohouta, US  •  Rooster Brands, investiční skupina, Atlanta, US  •  8. Kohoutí procházka, hudební multistylový festival, 2016, Martinsville, Virginia, US




Galerie U zlatého kohouta, Praha, CZ  •  U zlatého kohouta, restaurace, Flehingen (Oberderdingen), Baden-Württemberg, DE  •  Streetbird (Pouliční pták), rotiserie, Harlem, US  •  Televizní stanice Gallo, BR  •  Zlatý kohout, restaurace, Čiang Mai, TH




 •   •   •   • 




Brémští muzikanti, pohádka bratří Grimmů, socha od G, Marckse, 1953, před radnicí v Brémách, DE




Zlatý kohout, který kokrháním ukončuje defilé apoštolů na Staroměstském orloji, Praha, CZ




Kohout, pastel, P. Picasso, 1938, FR




Znamení domu U tří kohoutů, Masarykova 32, Brno, CZ




Logo-maskot Fast Food restaurace, majitel po designérovi požadoval kohouta s robotickým vzhledem, který by ladil s obdobně laděným interiérem, Tanta, EG




Katharina Fritsch: Hahn/Cock (symbol obnovy, probuzení a síly), 2013–2015. Jedna realizace z projektu instalací na čtvrtém podstavci na Trafalgarském náměstí v Londýně, UK


Kohout závěrečný

Pro pochybovače o muzikálních kvalitách kohouta autor vygůglil následující info: V roce 2010 v rámci XI. Beskydské výstavy drobného zvířectva ve Frýdlantu nad Ostravicí se konala mj. I. Česká Kikirikiáda*KI. Jednalo se o soutěž ve zpěvu kohoutů, bez ohledu na věk, barvu a plemeno kohouta.



Chléb ve tvaru kohouta, pečený pro Květnou neděli, NL


I motiv kohouta bez jakýchkoliv ohledů bude v rukou šikovných (nejen) grafiků stále životaschopnou figurou. Kykyrykýýý!!



Poznámky:

 
*C  Coluche, francouzský komik (a kandidát na úřad prezidenta Francouzské republiky v roce 1981) prohlásil: „Pourquoi le coq est-il le symbole de la France? Réponse : parce qu'il est le seul à pouvoir chanter les pieds dans la merde!“„Proč je kohout symbolem Francie? Protože jako jediný umí zpívat s nohama ve sračkách!"


*D  I dva státy americké Unie mají jako své státní ptáky kura domácího - Delaware modrého a Rhode Island červeného. I když není výslovně uvedeno, že se jedná o kohouty jmenovaných plemen

 


Modrý delawarský  •  Rhode Island červený




 
*G  Jedna legenda tvrdí, že římské pojmenování kontinentálních Keltů Galové vzniklo z toho, že keltské helmy byly běžně zdobeny kohoutími pery.


*CH   Symbol pro Chianti Classico má původ v daleké minulosti. Pod záštitou Florencie byla roku 1394 založena vojenská organizace Lega del Chianti (Liga Chianti) na obranu před Siennou. Liga, v jejímž odznaku byl černý kohout (galo nero) na žlutém poli, zahrnovala území mezi vesničkami Gaiole, Castellina a Radda. Liga je dnes živou legendou a je úzce spojena s produkcí historicky prvních vín Chianti.

*J  Jom kipur je jeden z nejdůležitějších židovských svátků - Den smíření. Připadá na 10. den měsíce tišri, dle gregoriánského kalendáře v září či říjnu. Tento den totiž odpustil Bůh Izraeli zhotovení zlatého telete a tento den se také Abrahám obřezal a uzavřel tak smlouvu s Hospodinem. Obět kaparot, dosl. usmiřování, spočívá v tom, že člověk koupí kohouta či slepici, tou třikrát zatočí nad hlavou a následně ji nechá zaříznout - vykoná tak určitý druh smírčí oběti. Jde o obětování bílého kohouta za mužské členy rodiny a bílé slepice za její ženské členy V Izraeli a ve velkých židovských komunitách, kde se takto kaparot provádí, je pravidlem, že všechna obětovaná zvířata jsou potravinářsky zpracována a výsledné produkty jsou přidělovány chudým. Jindy je zvykem místo kohouta či slepice „obětovat“ peníze - tyto pak jdou na dobročinné účely.



Židovské ženy ultraortodoxního vyznání provádí oběť kaparot s bílou slepicí, 2012, Bnei Brak, IL




 
*K  Talmud (Er. 100b) k tomu přidává: „Kdyby nám jako vodítko nebyla dána Tóra, mohli bychom se učit ...a dobrým způsobům od kohouta.“


*KI  http://www.ifauna.cz/ruzne/clanky/r/detail/1197/vazeni-pratele-chovatele-ale-i-vsichni-milovnici-zvirat


*L  Portugalský kohout má oproti druhým dvěma zmíněným jednu konotaci navíc - je symbolem spravedlnosti. Jak v historce z Barcelos, tak v podobné ze Santo Domingo de la Calzada ve Španělsku a též několika ve Francii, kterážto všechna místa spojuje pouť do Santiaga de Compostela, kohout již upečený a servírovaný k jídlu v domě soudce náhle obžívá a dosvědčuje nevinu odsouzeného a oběšeného poutníka.


Kurník nad vchodem do krypty sv. Dominika, 1460, katedrála sv. Dominika z Calzady, Santo Domingo de la Calzada, La Rioja, ES
živý bílý kohout a živá bílá slepice jsou zde chováni bratrstvem sv. Dominika; párek drůbeže je každý měsíc nový, čerstvý




 

*M  Mars byl také starořímským bohem slunce. Římský rok Martovým měsícem také začínal.



*S  I vyhledavač na biblenet.cz heslo kohout nalézá pouze v evangeliích Nového zákona.



*T  Ve světle nezpochybnitelných informací o době kohoutího kokrhání, tedy běžně v noci, kdy po okolí šmejdí různí šmejdi včetně koček, potkanů, atd., je případ Ježíšovy predikce trojího kohoutího zakokrhání možná spíše dokladem dobrého Ježíšova pozorovacího talentu a také vynikající psychologické úvahy a praxe. Jinými slovy - souběh doby zatčení, Petrovy slabé chvilky a pravidelného nočního kokrhání byl celkem dobře předpokládaný.
Kohout plaší smrt se jmenoval československý hvězdně obsazený film z roku 1961, který tendenčně obhajuje násilnou kolektivizaci venkova v padesátých letech 20. století a vykresluje provokatéry Státní bezpečnosti jako nebojácné obránce komunismu. Film začíná verši z chmurné básnické sbírky Františka Halase téhož jména - Kohout plaší smrt - z roku 1930.
Brémští muzikanti (česká obdoba pohádky Zvířátka a Petrovští): někteří francouzští interpreti této pohádky dovozují, že lze ve skupince zvířecích muzikantů vidět tetramorf z knihy Ezechiel Starého zákona - lva, býka, člověka a orla - tedy kočku, osla, psa a kohouta.



*Y  Kohout je podle afrických tradic také jedním z mála zvířat, která se zřídka pohybují dozadu.



*Z  V antickém Řecku kohout figuruje i v situacích se sexuálním podtextem; mezi antickými pederasty/efebofily nalézáme často kohouta jako symbol nebo dárek.


Ganymédés na Olympu dostává od Dia kohouta, asistují bohyně, černofigurová amfora, cca 510 př. l., Attika, GR




Zeus odnáší na Olymp Ganyméda, který drží v ruce kohouta, polychromovaná keramika, předklasické období, cca 470 př. l., Korint, GR




Ganymédés s obručí (starořecký symbol mládí) držící kohouta, červenofigurový kratér, cca 500 př. l., Attika, GR  •  Mladík jedoucí na kohoutovi, červenofigurový talíř, malíř Epiktetos, cca 515 př. l., Vulci, Etrurie, IT







Původní text byl napsán v únoru 2016, publikován ve Fontu č. 148/4/2016 (téma: Hudební nástroje).

Zde uvedený text je jeho rozšířenou verzí. Obrazový doprovod je doplněn reprodukcemi v různých částech článku.

Rozšířená verze vznikla koncem léta téhož roku v krkonošském zákoutí.