|
Od nepaměti, minimálně od střední doby kamenné (cca 10 000 let BP), člověk konzumuje med. Dokládají to jeskynní malby,
které zpodobují sběrače medu (a vosku) divokých včel.
Domestikace včel se podle nejstarších dochovaných zobrazení v egyptských hrobkách datuje do 3. tisíciletí př. Kr.
Jak vzhled včelích produktů, tak především společenský způsob života včel velmi pravděpodobně vnukal pravěkým sběračům, posléze starověkým
chovatelům představy, které vyústily ve zbožštění včel. V mnoha starobylých kultech je prapůvodní božstvo, obvykle pojímané jako
(Velká) Matka Země, spojeno nějakým způsobem se včelami. Existuje celá řada samostatných včelích bohyní nebo bohyní a královen
včel. A také bohů či bohyní (viz též níže patroni) včelařství.
![]()
Včela ve výše uvedené souvislosti, jako symbol Dolního Egypta byla doprovázena symbolem Horního Egypta, stvolem ostřice (rákosu, papyru). Dohromady tato dvojice tvořila symbol znamenající „Král Dolního a Horního Egypta“
Reliéf se vztahuje k faraonovi Amenhotepovi III. z 18. dynastie, 14. stol. př. Kr., Nová říše, EG
Zlatý věk legend Řeků je spojen s figurou včely, snad zpětnou projekcí existence napohled dokonalé organizace života včelstev.
Jedna z nymf, které se staraly o malého Dia skrývaného po narození v horách ostrova Kréty, se jmenovala Melissa, zřejmě narážka na
to, že malý Zeus byl - vedle kojení (kozím) mlékem (nymfou jménem Amaltheia - koza) - krmen medem, podle mýtu samotnými včelami.
Zaregistrujme zde spojení mléka a medu, bude se objevovat v pozdějších mýtech u jiných kultur/národů.
Vlevo nymfa v bílém (Melissa?) stáčí z úlu med Na soše Artemidy z Efezu, oné zvláštní figuře ženy s množstvím prsů, vajec či býčích varlat, (v přesnější interpretaci nemají příslušní vědci
jasno, každopádně však) v symbolech všeoplývající plodnosti, se znameními zodiaku a řadami zvířat, opět symbolizujících plodnost, nacházíme také
včely. Artemis byla královnou včel a její vykastrovaní kněží byli trubci. Artemis z Efezu, zvaná mj. „mnohoprsá matka Asie“, je pravděpodobně
symbolem božstva nad vší přírodou, životadárnou a život udržující paní vesmíru.
Aristaios, Apollónův syn, je bohem-patronem včelařství.
Ah-Muzen-Cab je mayským bohem včel a medu. Staří Mayové chovali také včely bez žihadel, považovali je za posvátné.
poslední vpravo je reliéf z Chrámu sestupujícího boha, kol. 1300, Tulum, Yukatán, dnešní Mexiko
Indra, bůh stojící v čele védského pantheonu, přijal - podle legend - jako svůj první pokrm med. Indická včelí bohyně se v jazyce hindí jmenuje Bhramari Devi. Má sídlit v srdeční čakře a vydává bzučivý zvuk - Bhramaran, který má napodobovat védské zpěvy (recipročně, tyto mají napodobit včelí bzučení); včelí bzučení je podle védského učení základním zvukem vesmíru (po celé Indii).
Litevská mytologie obsahuje bohyni včel - Austéju.
V židovské tradici je med symbolem pro (židovský čili v září-říjnu) nový rok, je užíván při Roš ha-šana, novoroční slavnosti. Aškenázskou tradicí je podávat jablko s medem, což má symbolizovat naději, že příští rok bude „sladký jako med“. Zvláštností slavnostního obřadu je pak namáčení jablek či chaly do medu.
Kniha Exodus Staré smlouvy (Starého zákona) popisuje „zaslíbenou zem“ jako „zem mlékem a medem oplývající“ (Ex 33,3).
Původní hebrejský výraz (devaš) se měl však vztahovat na sladký sirup produkovaný z datlové šťávy.
Slogan pod obrázkem rozkládající se mršiny lva s rojem včel nad ní zní „Out of the strong came forth sweetness“ (Ze silného vyšla sladkost). Je to text (poloviny) Samsonovy hádanky, jak je uvedena v Knize soudců Staré smlouvy/zákona Sd 14,14). V antice dlouho převládal názor o původu včel z vnitřností lva. Čistý med je v židovské tradici stravování považován za košer čili povolený k jídlu, byť je produkován létajícím hmyzem, který (až na čtyři druhy kobylek - viz Jan Křtitel níže) je Tórou zapovězený, konzumentsky trejfe, čili není košer.*BW Píseň Debóřina v Knize Soudců (Sd 5), píseň podle hebrejského překladu jména prorokyně a soudkyně Debóry, je známa obecně jako Píseň Včel.
Debóra se v biblickém textu (Sd 5, 8) sama označuje za „matku v Izraeli“. Z toho někteří dovozují, že by Debóra mohla být Včelí bohyně,
reprezentující stabilitu země - nezapomeňme, že se pohybujeme v 13. stol. př. Kr., v předkrálovském období Izraele.
ilustrace soustřeďuje většinu bohyň okolo Středozemního moře, které mají nějaký vztah ke včelám V Novém zákoně, u Matouše (Mt 3,4) čteme o Janu Křtiteli, kterak v pustině se živil pouze kobylkami a medem divokých včel*JK; dieta,
vlastně v jeho případě košer strava víc než výživná - čisté bílkoviny a přírodní cukry.
Med má znatelné pozitivní efekty při dlouhodobém užívání, obsahuje totiž nejen mnoho uhličitanů, ale také nezřídka polyfenoly,
které mohou působit jako antioxidanty.*A Aby se všechna dobrodiní konzumace medu projevila, musí však konzument dbát na jednu drobnost - nesmí si nechávat stínat hlavu. A jak bylo reportováno, náš Baptista nedbal...
Pro křesťany je med symbolem sladkosti Božího slova, viz dále u sv. Ambrože. Propojení existence včel a člověka budiž ilustrováno folklorní tradicí v anglofonním prostředí zvanou „Telling the bees“ (Povězte včelám): o důležité
události v domě, především o úmrtí hospodáře, tedy většinou toho, kdo se staral o včelíny, šli „povědět“ včelám do úlu.
V českém prostředí tato praxe není neznámá, připomeňme např. z fenomenální knihy B. Němcové úsloví „Řeknu včeličkám, že babička zemřela“...
Abychom uspokojili ty laskavé čtenářky a čtenáře, pro něž je zajímavý i vztah našich figur k astronomii, uveďme, že souhvězdí Apis (Včela)
bylo astronomy pojmenováno v roce 1603. Patří mezi 88 moderních souhvězdí. Ale! - bylo to jen přejmenování souhvězdí Moucha (Musca), které již roku 1536 navrhl jistý holandský
mořeplavec. Později tomuto malému souhvězdí jižní polokoule bylo opět přiřazeno jméno Musca.
Starověké zbožštění včely coby symbolu nesmrtelnosti a znovuvzkříšení*M z ní udělalo žádoucí figuru pro použití k reprezentačním a později i heraldickým účelům. K nejvýraznějšímu použití motivu včely v době ještě předheraldické patří emblém franského královského rodu Meroveovců. První král
jmenované dynastie, Childerich I., během svého pobytu
(ve vyhnanství) v Durynsku se seznámil s praxí tamních vládců, kterou Durynkové přejali v době, kdy byli v područí Hunů, a to zvyk
do hrobů předáků/velmožů vkládat šperky v podobě včel. Childerichův hrob nabízí překrásnou ukázku takového pohřbu.
Noblesní prezentace včelí tématiky v plné heraldické parádě je k vidění na výstroji francouzského krále Ludvíka XII. za tzv. Italské války počátkem 16. století.
Merovejovské dědictví bylo posléze v plném lesku oživeno Napoleonem I., který se zmocnil pokladu z hrobu krále Childericha I. a merovejskou včelu*MV,
tentokrát již jako symbol společenství rovných s jediným vůdcem, začlenil mezi emblémy svého úřadu a vlády. Včelu použil jako
trumf proti Bourbonům, kteří převzali francouzskou lilii. Napoleonova posedlost symbolem včely vedla i k císařově přezdívce - Abeille (Včela).
Bylo učiněno i porovnání merovejsko-napoleonské včely a bourbonské lilie a shledány nápadné podobnosti.*PP ![]() ![]() ![]()
• Detail napoleonské včely • Standarta císaře Napoleona I. Bonaparta • Standarta císařského prince Ludvíka-Napoleona Evžena Bonaparta (1856–1871)
Pro bonapartisty nejvýznamnější lekcí z Revoluce bylo, aby jednota vlády a ovládaných byla svrchovaná. Včela medonosná byla prominentním politickým emblémem pro První i Druhé císařství, představovala bonapartistický ideál oddané služby, sebeobětování a sociální loajality. ![]()
V době napoleonské expanze po Evropě k mnohým městským znakům, resp. štítům byl připojen shora vodorovný pás se třemi včelami. Tato změna souvisela se zařazením města do kategorie tzv. „dobrých měst“, která měla určitá privilegia, např. jejich starosta se směl zúčastnit korunovace panovníka. Města, která se pod francouzskou vládu dostala anexí, si musela takového privilégia náležitě považovat... ![]()
V zemích Koruny české se podle dostupných erbovních knih žádný nositel erbu se včelou (úlem, apod.) nevyskytoval, což je na zemi
mýticky „mlékem a strdím oplývající“ lehce zvláštní.*VU Mezi novošlechtickými erby 19. a 20. století je jich
s figurou včely dokladováno několik. Prezentují se jimi vesměs podnikatelé pilní jako ty včeličky, které si do svých (zhusta
výtvarně nepěkných a přeplácaných) zbytečně popisných erbů vkládají. No, byli to přece jen „průmysloví šlechtici“ vyrostlí v kultuře
historizujících pseudoslohů; historická funkce>praxe heraldiky je nemohla oslovit, oni si na rytíře spíš jen hráli, byť někteří velmi
vážně a s vervou (hodnou ušlechtilejšího cíle). Snad budou stačit následující ukázky: ![]() ![]()
• Štít erbu Josefa Salomona šlechtice z Hohenweebu (1910), Liberec, textilní podnikatel, c. a k. dvorní dodavatel • Rytíř Goldberger z Budy, kartounkář z Budína, 19. stol. povýšený do rytířského stavu za zásluhy o světovou výstavu 1873, všichni Rakousko-Uhersko Pár erbů jinde po Evropě: ![]() ![]()
Posledně zmíněnému rodu se podařilo umístit své včely hodně široko, daleko, vysoko. V bazilice sv. Petra ve Vatikánu, v centru
křesťanského katolického kultu, najdeme podobu naší bzučalky v samém ohnisku svatyně - po všech sloupech držících baldachýn oltáře nad
hrobem sv. Petra, knížete apoštolů, jsou rozesety včely, které jsou erbovní figurou objednatele díla, papeže Urbana VIII.
z rodu Barberini. ![]()
![]()
• Erb Urbana VIII. od Berniniho na podstavcích sloupů baldachýnu v bazilice sv. Petra, VA
Včelí symbolika je v křesťanské (katolické) církvi používána často. Prastarý kult včelích bohyň, potažmo včelích královen, včelích matek, církev nemohla nechat bez povšimnutí - církev se prezentuje ráda jako Matka, pokud možno jediná Matka lidstva. Jeden ze symbolů papežství - papežská tiára,
zmiňovaná od 8. století, má tvar včelího úlu*2. Motiv včely je aplikován na několika dalších papežských oděvních
součástkách, např. ornátech. Včely a včelí úly se objevují na erbech několika kardinálů a papežů. Zmíněný Urban VIII. byl mj. též papežským patronem včel. ![]()
Včely a úly se samozřejmě objevuji i v heraldice jiných církevních hodnostářů v průběhu celých dějin křesťanství. Jedna současná ukázka:
V heraldice světské (státní, městské, apod.) se včela - ať jako samostatná figura, či s úlem nebo jinými figurami - objevuje velmi
často. Mimořádně hojný výskyt městských znaků s motivem včely lze pozorovat v Portugalsku, má jej ve znaku víc jak třicítka obcí; většinou to symbolizuje
zručnost, přičinlivost, ale také samozřejmě v mnoha případech místní úspěšné včelařství a velké množství včelínů (např. Sao Bento do Cortiço
- cortiço znamená v portugalštině včelín). Ve Francii existuje víc jak kopa obcí se včelami ve znaku, zde je to však především dědictví po napoleonské éře. ![]() ![]() ![]()
![]() ![]() ![]()
![]() ![]() ![]()
![]() ![]() ![]()
![]() ![]() ![]()
![]() ![]() ![]()
![]() ![]() ![]()
![]() ![]() ![]()
![]()
Česko-moravsko-slezské prostředí nabízí - jak vidno výše - také několik hezkých realizací figury včely v obecním znaku. Zvláštní je situace obcí,
jejichž název má co do činění se včelařstvím - vztah mezi jménem obce a figurou ve znaku však nemusí splňovat naše očekávání -
laskavý čtenář nechť porovná situaci např. u obce Včelákov či u Medonos.*VM ![]()
Tak jako v heraldice církevní a „vladařské“ dominovala včela matka, královna*VK, tak v heraldice „poddanské“,
městské a korporátní hraje prim včela-dělnice. Krásný příklad je City of Manchester, kteréžto město si v 1. polovině 19. století,
během průmyslové revoluce, kdy město hrálo vůdčí úlohu v rozvoji různých forem masové průmyslové výroby např. textilní, jako emblém zvolilo
včelu-dělnici, a vložilo si sedm včel rozmístěných po zeměkouli do klenotu městského znaku jako symbol píle, průmyslu a celosvětového
obchodu (tento aspekt podpořen figurou lodi). Včelu najdeme ve znaku manchesterské univerzity, v logu místního pivovaru, v mozaice podlahy na radnici,
na městském
mobiliáři, aj. ![]()
![]()
![]() ![]()
![]() ![]()
![]()
Na státní úrovni uveďme případ Utahu (USA), který má na svých státních symbolech figuru úlu s rojem včel; Utah má
přezdívku „Stát úlů“, v Salt Lake City před tamní vládní budovou je umístěna socha úlu se včelami. Dominantní je úl, ne včela;
od té se chce jen plnění hesla znaku: INDUSTRY (Píle, příčinlivost), tak jak požaduje mormonský řád. ![]()
Sv. Ambrož (339-397), čtvrtý milánský biskup, nemá nic přímo společného se včelami, nicméně má titul „Doktor s medovým jazykem“
pro své řečnické a kazatelské schopnosti - jeho slova byla přirovnávána k medu sytícímu zástupy. To vedlo k používání úlu a včel jako
jeho symbolu. Podle legendy se mu jako malému dítěti v kolébce usadil na obličeji roj včel, nanesl mu na jazyk med a, aniž mu jediným
bodnutím ublížil, odlétl.
Na Ukrajině je patronem včelařů sv. Sossima, který tam dle legendy přenesl včely z Egypta. V mnoha částech Británie byl patronem včelařů apoštol Bartoloměj, pravděpodobně proto, že jeho svátek připadá na 24. srpen a v té době se obvykle vybírá med. V Irsku Svatá Gobnait (Abigail), Irka z 5.–6. stol. V Čechách je patronem včelařů také zemský patron svatý Prokop.
Jób na hromadě hnoje u včelína z roku 1891, SI
Vedle sladkosti medu a organizovanosti včelstva byla příslovečná pilnost „včeliček“. Tato vlastnost byla příčinou, proč se motiv
včely a úlu objevoval a objevuje v tolika emblémem a znacích hospodářských aj. společností se spořitelnami v čele. ![]() ![]() ![]()
![]() ![]()
![]()
![]() ![]()
![]()
![]() ![]() ![]()
![]() ![]() ![]()
Scripps National Spelling Bee, Washington • Spelling Bee, Rochester, 2013 • Spelling Bee, 2009, Cohasset, Massachusetts, US • The Times se příprav na Spelling Bee také účastní, UK ![]() ![]() ![]()
![]() ![]()
![]() ![]() ![]()
![]() ![]()
![]() ![]()
![]() ![]() ![]()
![]() ![]()
Pro zmíněné vlastnosti včelí úl také figuruje mezi symboly svobodných zednářů.*SZ ![]()
![]() ![]()
Severoamerické sportovní kluby při volbě včely do svých log upřednostňují, zdá se, schopnost použít žihadlo, případně rovnou figuru včely zabijácké. Ano, soutěžní sport je konfrontační, Kartágo musí být zničeno... ![]() ![]() ![]() ![]()
![]() ![]() ![]() ![]()
Obliba včelích produktů (medu, vosku, propolisu, atd.), nezastupitelná role včel v procesu opylování divokých i kulturních rostlin a stále fascinující společenský život včelstva vybízí k novým designérským kreacím nejen pilné včelky, ale i trubce, bez těch to stejně ani v přírodě nejde, i když mnozí končí špatně. Ale jdou znova a stále do toho!
Poznámky:
![]()
Slaměný úl–košnice, Severní Morava • Omfalos • Tiára papeže Julia II. (1511–1512)
Původní text byl napsán v adventu roku 2014, publikován ve Fontu č. 139/1/2015 (téma: Rychlé občerstvení). Zde uvedený text je jeho rozšířenou verzí. Obrazový doprovod je doplněn reprodukcemi v různých částech článku. | ||