OSTO6, Staropramen Praha, CZ

Koření života

Humor a sebeironie na PE v Čechách s ohledem na charakteristiku místní populace coby „smějící se bestie“ byla kdysi kupodivu řídkým jevem: např. pivěta Pivrnec*8 od P. Urbana, Berounský medvěd od J. Vyčítala; srovnejte např. Dogtoberfest z pivovaru Létající pes v Coloradu; dokonce i ten jinak starosvětský Paulaner v Mnichově se při příležitosti Oktoberfestu odváže a neváhá se do pivařských řad podívat s nadhledem. Holandský pivovar Villers obohacuje trh pivem Paranoia v bílé láhvi s purpurovým hrochem žlutě flíčkovaným. Belgický rodinný pivovar Huyghe v Melle charakterizují piva s názvy Delirium tremens, Delirium nocturnum a vánoční Delirium Noël; na etiketě posledně jmenovaného piva je firemní maskot - růžový slon - ozdoben nezbytným červeno-bílým kulichem à la Santa Claus. Pro realisty zmíněný pivovar produkuje pivo La Guillotine - tedy pivo, které setne...

Probírám-li se etiketami piv produkovaných na území bývalého SSSR, tak se také občas nestačím divit. Znovu zkapitalizované/zproletarizované dědictví carských důstojníků nese nejrůznější plody... „Železnyj Feliks“ či „Dzeržinskoje duševnoje“ s obdobnou symbolikou - to už snad ani není černý humor...

Proti nim „Slavjanskoje“ podle slavného obrazu V. Vasnecova „Bohatýři“ (Ilja Muromec a jeho druzi) - na sudech místo na koních - je persyfláží, která si hořce pohrává s ikonami široké ruské duše...

Z PE českých piv (skoro) zmizela Švejkova koblížková tvář. Novinkou je protáhlý obličej psychoanalitika Sigismunda Šlomo Freuda na příhodně voleném typu - ležáku.

Speciály tu i onde

Zdá se, aspoň jejich stále se zvětšující počet by tomu nasvědčoval, že je snažší umístit se na trhu s pivní zvláštností hraničící s extravagancí než s „klasickým“ pivem z těch nejrozšířenějších. Speciály jsou zajímavé jak pro pijáky, tak pro pouhé sběratele pivních suvenýrů. Již výše zmíněný sanfranciský pivovar Anchor má vedle své stálé nabídky, kterou jenom velmi zvolna rozšiřuje o další značky zhruba po čtyřech letech, i několik speciálů, které vaří jen příležitostně anebo je to doslova archivní pivo jako např. „Zemětřesení“*9. Ukázkou korporátní disciplíny a vynalézavosti tohoto pivovaru je každoroční várka vánočního a novoročního piva, jehož etiketa je přáním k vánocům a jakýmsi PF pro následující rok. Za pozornost stojí použití stejného tvaru, stejných barev a různých (jehličnatých) stromů a pro pijáky připomenutí, že má jít pokaždé i o jiný recept. Od roku 1975, kdy s tím začali, to je dodnes už požehnaná řada variací na dané téma*JS.

Dřív byla slepice

Slabší stránkou velkého množství PE je písmo. Proto srdce grafikovo pookřeje, když narazí na jen typograficky pojednanou pivětu. Nejsou častým jevem v celém světě širém pivního grafického designu. To, co mám na mysli, aby z vizuálního hlediska mohlo být nazváno pivem typografovým, jsou pouze litery, čerň a nápad!

Pivo inspiruje - chce se mi říci, když žíznivě otvírám novinky Štormovy písmolijny. Jedním z fontů v nabídce, ale pouze v cizojazyčné mutaci, je font Pivo (v řezech Regular a Shadowed).

Volný překlad Štormova popisu fontu říká, že písmo Pivo je volně inspirováno jistou starobylou pivní etiketou z jižních Čech; písmo je vhodné na nejrůznější reklamu, hudbu, restauraci nebo nápojový design; bachratý štětcový rukopis upomíná na typické tělesné následky pravidelné (nemírné) konzumace piva; měkký a zároveň robustní vzhled každého slova písmem Pivo z něj dělá výrazné logo. Tolik anotace. Vůbec bych se nedivil, kdyby toto písmo bylo následkem větší než velké konzumace Budvaru nebo kterýže to pivovar má Mistr z chalupy nejblíže. Samotné provedení písma je jako vše ze Střešovické písmolijny řemeslně „vymakané“. Umístění fontu pouze do zahraniční nabídky je zcela racionální. Jen neodpovědný plagiátor by v Čechách dělal logotyp z písma tak obtíženého souvislostmi. Zajímalo by mne, kolik instalací si zakoupí českobudějovičtí (pivovarníci).

Jsem si vědom toho, že poezie piva v Čechách kvete po svém; očekávat, že potomci Keltů najdou zalíbení v podobě origami by byl čistý nevděk ke zdejší tradici... Ale třeba to Mistr Činčera protlačí, když už se o to pokusili ve Švédsku...

Situace

Velcí producenti piva se zvětšují, bobtnají, pohlcují slabší konkurenty, a tím pádem jejich počet klesá. Oproti tomu množství minipivovarů v Česku se neustále zvětšuje, za poslední desetiletí se víc jak zdvojnásobil, k únoru 2022 jich mělo být podle Českomoravského svazu minipivovarů kolem pětiset. Většina z nich vaří víc než tři druhy piva, někteří i několik desítek. A vymýšlí nová a nová, pro která navrhují nové a nové originální etikety. To je materiálu!
Bývalý novátorský marketingový tah - malé série, sběratelské etikety - je dnes běžnou praxí. Zůstává platné, že na (skoro) první pohled piva rozliší etiketa a někdy i láhev/obal.

Z kdysi obdivovaných a oceňovaných etiket některé zůstaly, kupodivu a bohudíky, prakticky skoro nezměněné, aspoň co se stylu týče - Flying Dog (kreslí Ralph Steadman), Delirium, Kirin, Guinness (některé), aj. Trutnovský Krakonoš má stále stejnou etiketu jako v roce 2006, včetně svátečních speciálů.

Rozkvět malých až maličkých pivovarů/pivovárků s pestrostí chutí, kdysi ve středoevropském prostoru nevídaných/nechutnaných (ba považovaných vzhledem k zákonu o čistotě piva*11

za nepřijatelná a vlastně nechutná=nepitelná) sebou přinesl i pestrost v názoru, jak pivo prezentovat čili velký rozptyl ve stylech, materiálech i tvarech pivních etiket, prostě rozkvět pivět opravdu všeho druhu. Což jeden může vnímat nadšeně obžerně (ochlastně), druhý si povzdychne, no, že všeho s mírou. Jistou míru zde částečně představují soutěže, o nichž něco jinde.

Trocha moralismu

Je v pořádku, že na pivětě bývá faksimile podpisu sládka jako záruka kvality. Na boskovickém košer pivu býval i podpis rabína, sichr je sichr. Až na výjimku však neznám případ podpisu grafika na jeho pivním díle. Onou výjimkou je J. Sůra na pivětě havlíčkobrodské dvanáctky v době, kdy stálo 2,80 Kč!

Níže bude zmínka o P. Urbanovi a J. Vyčítalovi, které lze poznat podle kresby, ale označení autorů vesměs chybí - u Urbana podpis najdeme občas vpasovaný v kresbě. I v ostatních pivovarnicky rozvinutých zemích je autorský podpis na etiketách piv spíš výjimkou. U bezpohlavních nálepek europiv to chápu, ale u pivět, kde je vidět konkrétní a silný grafický názor a výraz, bych copyright prosazoval, zřídkakdy to může být proti obchodním zájmům pivovaru. V souvislosti s košer pivem se nabízí otázka, jak se to má s košerovitostí v oblasti grafického designu.

V roce 2006 jsem až na výjimky postrádal na českých pivětách humor. Dnes je vtip, legrace, humor, sranda, bujarost, bláznivina apod. v českých pivních luzích a hájích poměrně častým jevem. Mnohdy předkládaný humor ani nestíhám absorbovat, nezřídkavá drsnost není zrovna můj žejdlík piva. Na jakou klientelu míří třeba velkobystřický minipivovar Ničitel s pivy Jeliman 10°, Pecivál 11°, Lenoch 12°? Toto nebudiž, prosím, vnímáno jako kritika; je to jen otázka, kterou si provozovatel oné minivarny snad/určitě zodpověděl kladně. Svéráznými realizacemi se pivní svět přímo hemží. Beru to jako příklad mnohabarevnosti našeho světa. Proč by zrovna pivní kultura měla být etalonem harmonie, umírněnosti a soucitu, když ve světě zuří války, nenávist všeho druhu, konkurenční boj a vůbec neláska?! Ne, že by některé pivní prezentace přímo vyzývaly k nenávisti, na to jsou (snad) nejen u nás zákony (jen je aplikovat!), ale některé realizace balancují na hraně a neměly by být nabízeny v blízkosti institucí vzdělávajících nedospělou, mravně ještě neukotvenou mládež. Množství pochybných existencí a usvědčených zločinců, které najdeme na etiketách, je dokladem podivnosti našeho světa. Dovolím si postulovat, že svérázný humor je často jen svéráz, kterému ale budiž také popřána svoboda a volnost se vyjádřit (více o svobodě projevu níže), pokud mne nebude nutit to spotřebovávat čili na to koukat, o potlesku už vůbec nemluvě.

Radosti

O to s větší radostí shledávám, že vedle drsného a černého humoru lze poměrně často natrefit nejen na humor růžový či bílý, ale i na humor rázu až intelektuálního, kdy k pochopení myšlenkového bohatství umístěného na těch poměrně malých ploškách si musí jeden doplnit látku někdy ze základky, jindy zalovit v odborných slovnících. I takové nároky někteří grafici-zythologové (pivovědci) kladou na konzumenty piva!

    

    

Motiv (dobývání) Měsíce najdeme i na jiných PE, např.:

Dalších pár čárek na pivním tácku grafika:

   

Našinec s radostí konstatuje, že se množí i realizace čistě typografické, tak i zajímavé slovní hříčky názvů piv - R.I.P.A.K. Roztyly, TheMŽE, James Blond, San Franpsycho, ΠvO, a desítky dalších.

A v neposlední řadě je potěšitelné, že pivovarský korporátní design si střihne občas i někdo ze špiček typografického světa, viz např. Mistr F. Štorm pro pivovary Lobeč a Chříč.

České posuny aj.

Podívejme se ve veliké zkratce, jak se za poslední desetiletí změnily etikety piv některých velkých i malých producentů piva v naší kotlině a našich úvalech.

Plzeňský Prazdroj - od doby vydání Encyklopedie M. Jacksona bylo provedeno několik změn jak ve formě, tak ve vzhledu etiket. Že je dlouhodobě potlačován původní český název (Plzeňské pivo, zaregistrováno 1859; Plzeňský Prazdroj - Pilsner Urquell, zaregistrováno 1898), toho osobně lituji, ta směska jazyků na české etiketě mi přijde ne zcela normální. Skoro to vypadá, že výrobce šetří na domácím spotřebiteli. A to se v Česku vypijí 4/5 produkce pivovaru! Jedna pivěta pro tuzemsko a druhá pro export by měl být standard, ba samozřejmost! Je smutné, že celosvětově angličtina válcuje národní jazyky na jejich vlastních územích, z nichž většina má svůj vlastní místní výraz pro pivo. Pro globalizovaný export to asi smysl má*CZ, ale doma ať je dopřáno každému domorodci popíjet, jak mu zobák narost! Už jste si někdy v hospodě objednávali „Jeden pilznurkvel, pane vrchní!“? Ostatně - podívejte se na etiketu z doby, kdy plzeňské pivo mluvilo místním jazykem!

Gambrinus - Pivěta se snaží být tvarově originální, v posledních letech již po několikáté. Logotyp se uhlazuje a uhlazuje, a teď už snad schází jen krok k vytvoření nového logotypu originálním písmem, vytvoření logotypu 21. století; těch lomených a rádoby starobylých písem bylo opravdu dost. Jedna z nejkonzumovanějších značek v Česku by to snesla a hlavně by si to zasloužila.

Bráník - Původní Alšovi andělé kolem sv. Václava vzbuzovali představu pivní pěny velmi dobře. A od roku 2006 už jen vzpomínka...

A srovnejte logotyp Bráník, Kirin a Berliner Pilsner - kompozice, font, stínování...

Staropramen - Neobvyklá kompozice „naštorc“ svého času odlišovala tuto značku od všech českých piv i od předchozích vlastních vizuálů. Písmo na bok se nečte dobře, ale celek působil povzbudivě svou vertikálou. Každý si v tom mohl představovat, co chtěl, já jsem v tom slyšel plnící se sklenici. Pivěta ale mimo zmíněný pravý úhel nenabízela nic nového.
V roce 2017 se pivovar návrátil k šikmě stoupajícímu logotypu z roku 1995; jen to není spojované psací písmo, jednotlivá písmena stojí samostatně, že by vliv výuky Comenia Scriptu? :o)

Radegast - Krásná stylizace sochy na Radhošti vzala za své, mírně zženštilý výraz realistické kresbičky hlavy sochy mocnému originálu neodpovídá. Svého času etiketa Radegastu patřila k české špičce, teď je to tuctový standard, logotyp stále zápasí s nedůsledností až nelogičností v (ne)napojování liter a začleňování spuštěného velkého S.

Kozel - Celý kráčející kozel byla výborná figura, ale i jeho horní polovička má schopnost zaujmout. Typografie se dokonce zlepšila. V soutěži o nejlepší tuzemskou pivětu by se Kozel umístil jistě hodně vysoko.
Velkopopovičtí hodně hýbali typografií, zprvu zjednodušení bylo ku prospěchu, poslední změny jako na Mistrově Ležáku zbytečně etiketu znepřehledňují. A kresba samotného kozla?*20 Sama o sobě je zručná, na etiketě dobře čitelná. Ale... sílu výrazu a přitažlivost původního kráčejícího kozla postrádám.

Zlatopramen - Celková změna stylu od verzálkového logotypu s bědným rozpalem k oblé kompozici evokující vrchol sklenice s čepicí pivní pěny byla nepochybným posunem ke grafické kvalitě. S originálností je to už, jako u mnoha dalších, slabší. Proč nakonec došlo k naklonění? Že by to s Heinekenem bylo nahnuté?...

Březňák - Zippich (dnes už dokumenty doložený Victor Cibich, velkobřezenský poštmistr, 1850-1916) se z etikety přes sklenici piva na svět culí již přes sto let. Pivětě i přes určitý nesoulad plynoucí z natěsnané koláže c. a. k. úředníčka v rozevláté erbovní kartuši bylo nutno přiznat jistý půvab (nechtěného). který je schopen oslovit mnohého sběratele a třeba i pivaře... Koncern Drinksunion, do kterého pivovar Velké Březno patří, použil totožnou kompozici*BM a kartuši pro svůj další pivovar, tentokrát v Kutné Hoře; místo kulaťoučkého poštmistra se skleněným půllitrem se na nás s měděnou holbou v ruce šklebí hubená tvář pána z Heslova. Obě pivěty jsou vhodným základem pro panoptikální galerii předků.

Velkobřezenské pivo bylo postupně na svých etiketách zbaveno pseudošlechtickorytířského erbovního balastu (palec nahoru!) a nechalo zářit samotný blahobytný zjev pana Cibicha,*14 na jehož kresbě se nic podstatného nezměnilo.

Krakonoš - Krakonošova postava je taky pan Cibich svého druhu, kolik jen známe těch urostlých vousáčů v horském hábitu... Jeho tvář ani postava od jisté doby nestárne. Oproti Cibichovi je to důsledný zastánce místních tradic, santaklausovský čepeček o vánocích si na hlavu posadit odmítá, budiž mu čest a sláva! A logotyp značky vydržel již nejednu módní vlnu, která se přelila přes marketingové kanceláře a grafická studia tu i v cizozemsku.

Starobrno - původní Brněnský drak nebyl dokonalý, ale měl v běžném obdélníku osobitý a přehledný výraz. Pak přešel na sice ne zcela běžný tvar výseku etikety a oproti předchozí verzi přebohatý, honosný tisk (zlatá na zlaté, zajímavý sytý teplý tón), ale jinak obtížně čitelný obraz s ošklivým nápisem.
Nejnovější etikety Draka jakoby hledaly výraz; i logo pivovaru je nejisté.

Samostatnou kapitolou jsou úpravy/facelity/redesigny některých (dříve více či méně povedených) pivět. Sanfranciský pivovar Anchor v roce 2021 k 125. výročí vzniku podniku přistoupil k radikálnímu redesignu celé své (IMHO nádherné původní; viz též výše jejich vánoční speciály) pivní produkce.

Také dublinský Guinness v roce 2016 přistoupil jak k redesignu loga od modernistického 2D z roku 2005 k 3D kresbě harfy a návratu ke klasičtějšímu fontu. Z deseti piv hlavní produkce Guinness jen jedna si uchovala původní oválnou etiketu a grafiku. Ostatní doznaly značné změny a čtyři nová piva podle archivních receptů a dokumentů změnila tvar etikety a irská harfa na nich přestala dominovat, na jednom - Hop House Lager 13 - zcela chybí.

Pivěty na hraně

Tvůrci etiket ve své bujarosti a neúctě (k zákonům) se dopouštějí i projevů občanské angažovanosti. Takže najdeme i etikety, které vyjadřují politické postoje, které se někomu nemusí líbit, ale všechny chutě jsou někým pitelné... aneb co všechno pivní papír unese... Ostatně, marně se snažím vzpomenout, která další potravina se zapojila do občanského, politického diskursu. Možná některé (další) alkoholy, ne vlastním rozhodnutím třeba rum?!
Etiketa piva Raging Bitch (Zuřivá fena) z pivovaru Flying Dog v městě Frederick, stát Maryland, byla v roce 2009 zakázána Michiganskou komisí pro kontrolu lihovin, protože podle ní byla „škodlivá pro zdraví, bezpečnost a blaho široké veřejnosti“. Flying Dog žaloval komisi za porušení svobody projevu a po šesti letech spor vyhrál.*12 Vysouzené peníze pivovar použil k založení Společnosti 1. dodatku (Ústavy Spojených států amerických), organizace, která má chránit svobodu projevu. Tak se hrá šach!

Jinou zkušeností prošel pivovar v západočeském Chříči. Etiketa jeho piva Mahatma vyvolala mezinárodní konflikt s Indií. Ačkoliv pivovar jmenovaný speciál připravil k uctění 70. výročí úmrtí slavného Inda pod heslem „Pivem proti násilí a nesvobodě!“, indická Národní nadace Mahátmy Gándhího vyhrotila situaci tak, že český velvyslanec v druhé nejlidnatější zemi světa a atomové velmoci, Indické republice, byl pozván na kobereček v Dillí a celou záležitostí se zabývala ministerstva zahraničí Česka a Indie.

S podobnou háklivostí vůči použití gándhíovského motivu se musely vypořádat i některé pivovary v Izraeli a USA.

Na jejich Otce národa jim prostě sahat nebudete! To si dělejte třeba se svým Karlem nebo Tomášem!

Zmíněné pivovary nechtěly riskovat mezistátní roztržky a svá piva stáhly z prodeje. Chříčský pivovar své inkriminované pivo přejmenoval na Vinnetou.*16 Z Indian Pale Ale se stalo Indián Pale Ale, na etiketě figuruje místo skutečného historického velikána smyšlená literární postava - Rudý Bratr Vinnetou, a na webu pivovaru je v nabídce informace „Vinnetou je rád, že mohl přispět k míru mezi bílými a rudými bratry. Pokai mu!“. Ať se v chříčském pivovaru nezlobí, ale takový výsledek je v podstatě facka indiánské historii, pan správce by se měl víc snažit...a doufat, že potomkům Apačů nebude vadit, že obraz fiktivního Indiána se podílí na prodeji alkoholu, který se podílel na demoralizaci jejich kmenů a úpadku jejich kultury. Kdo se dnes zastane Indiánů?! Jistě, že to vše má být žert, ale je to trochu srabárna, když Apačové nemají na svých šípech atomové hroty. No, vono takový skalpování taky není nic, co bych panu správci přál, že?! A že v nedávné době přidali ve Chříči do své nabídky pivo Sv. Vladimír, benefiční speciál pro Ukrajinu („Veškerá tržba bude použita na podporu Ukrajinců“), dokonce dvojjazyčný, česko-ukrajinský, svědčí o tom, že někteří lidé jsou nepoučitelní a nedaj´ pokoj a nedaj´...

Kdyby se náhodou někdo chtěl rozhorlit na domácím hřišti, tak nabízím třeba z produkce potštejnského pivovaru Clock značku NAKUOŘENÍ HUZ, což je pivo z kouřovým aroma vařené ze sladů nakuřovaných nad dubovým a bukovým dřevem; na etiketě obrázek z komiksů HISTORJE s Mistrem Janem Husem na hranici...Nezaregistroval jsem reakci Církve československé husitské...

A aby to někomu nebylo líto...:

Několik dalších angažovaných PE:

Soutěže podruhé

Jak ukazují zde uveřejněné ukázky, designy, které získávají v mezinárodních soutěžích nejvyšší hodnocení, jsou spíše umírněnější než naopak. Výjimky potvrzují pravidlo, že lehce rozverná klasika má větší šanci na přijetí než nekompromisní „vodvaz“. Ačkoliv je dnešní designérská scéna přiměřeně globalizovaná, našinec nezůstane zcela lhostejný, když práce českých návrhářů na mezinárodním fóru bodují. Oceněné Studio Little Greta, jehož výtvor mne přiměl k zamyšlení na dané téma, na svém webu k tomu prohlašuje: „Competitons are for horses, not artists... but we´re still proud of our awards“*17 To nechám koňovi, ten má větší hlavu...

WBA = World Beer Awards

           

   

Trendy

Tak jako světové soutěže vyzdvihují tu jedno tu jiné konkrétní realizované pojetí jako vítězné, tak se specialisté obdobně vyjadřují k trendům, jak jinak než módním. S odstupem lze vysledovat některé převažující přístupy k tvorbě etiket a obalů, ale predikovat do budoucnosti je sázka na hodně jankovité koně, vlastně pivovarníky. Většina z nich, aspoň těch menších a malých pivních tvůrců, si žije své vlastní existence bez ohledu na názory estetických odborníků.
Nicméně, uveďme zde aspoň ukázku z trendových teorií*18. Píšící designérka (není to střet zájmů?) A. Basson na vinepair.com v roce 2021 ve svém článku o trendech pivních etiket uvádí: „Svým způsobem pivní a designérský průmysl podepsal nevyslovenou dohodu, která je pro obě strany oboustranně výhodná: Designéři pomáhají pivovarům, aby vypadaly co nejlépe, a pivovary umožňují designérům dovádět na kreativním hřišti.“ Což je docela sympatické přiznání a konstatování. A pak paní Basson vyjmenovává řadu trendových přístupů k etiketě: geometrický, minimalistický, psychedelický. Ke geometrickým designům můžeme přiřadit ty, které používají princip Ishiharových testů (pseudoizochromatické tabulky) pro zjišťování barvosleposti, nebo které holdují abstraktnímu projevu, ať už pracují s fotografickými detaily přírodních struktur (např. Euphoria, pivovar Vik, CZ) nebo přímo s abstraktními plochami/tvary uměle vytvářenými (např. piva pivovaru Maltgarden, Polsko).

Do přístupu psychedelického lze zahrnout většinu etiket, které jsou bohatě kreslířské a malířské i typografické, výjimečně s fotografií, většinou s nějakým koumavým příběhem, literaturou.

  

    

  

Jak už je zmíněno výše, častý výskyt kriminálnických, hororových, ulítlých, béčkových, surových, makabrózních, apod. námětů mne lehce děsí, vidím to spíš jako materiál pro psychologa, ba psychiatra, než grafika, ale nejen pivní svět je takový... asi ne každý potřebuje mít při pití piva pohodu.

Pokud nějaká plechovka dokonale vystihuje kulturu řemeslného piva, pak je to A Deal With The Devil z roku 2020 z pivovaru Anchorage na Aljašce. „Toto je kultura charakterizovaná humbukem. Shovívavost. Lenivost. A přesně to sděluje etiketa.“

Abychom pochopili, proč je etiketa tak účinná, musíme porozumět pivu. A Deal With The Devil je jedno z nejlépe hodnocených piv ve stylu ječmenového vína, jaké kdy bylo vyrobeno, 17,3% ABV monstrum vařené s chmelem Galaxy a zrající v sudech. Zakladatel Anchorage G. Fletcher nechal pivo vložit do historicky pokřiveného formátu balení: 16-uncové (0,473 l) hliníkové plechovky. Pak, jako vystrčený prostředníček puristům, kteří své kvalitní nápoje balí pouze do skla, nechal Fletcher plechovky namočit do černého vosku. Vzhůru nohama. (S tímto voskovým fíglem není ve světě piva jediný.)
Vyrobeno bylo pouze 4 272 z 16oz plechovek, které se všechny vyprodaly během několika minut. Za 50 dolarů za plechovku!! Je na tom něco hrubého a také něco krásného.
Bez ohledu na to, jak se na A Deal With The Devil cítíte, pivo, formát balení, název, etiketa a ozdoby se spojí, aby vyprávěly dokonalý příběh. A to je podstata dobrého designu.

PE s náboženskou tématikou produkují nejen kláštery...

Složité výseky nejsou ojedinělé:

  

Materiály

Škála materiálů použitých pro pivěty je zas o něco širší, pestřejší. Od základního nic, tedy „jen“ skla pojednaného reliéfem, leptáním, a dalšími sklářskými technikami či tiskem přímo na sklo láhve (případně kov plechovky), přes tradiční papír nejrůznějších kvalit a vlastností až po nejnověji kůži. Stírací etikety: „Přemýšlíte, jak originálně požádat kamaráda, aby vám šel na svatbě za svědka? Překvapte ho lahví speciálního piva, na které místo původní etikety nalepíte naši originální samolepku. Zlatý proužek po setření odkryje žádost Budeš mým svědkem?“ Některé pivovary (např. Golden Beverage Company, Wilkes-Barre, PA, US či Topvar Topolčany, SK) oblibují etikety s veselými slečnami, které mají „stírací“ plavky...

  

Etikety reagující na chlad použil pivovar Iuniq ve španělském Ourense: „Název, který poskytli naši klienti, pochází z výslovnosti ,Unic‘, ale od prvního okamžiku, kdy jsme je slyšeli, nám připomněl Inuity. Mysleli jsme si, že toto přirovnání je dokonalé, protože pivo se obvykle pije studené, takže jsme na etiketu použili ikonu Eskymáka se speciálním detailem: Část grafiky vytiskneme termochromatickým inkoustem, takže když láhev dosáhne 6 °C, objeví se ve výhledu obličej a věta ,cerveza fría‘ (chlazené pivo). Proč 6 °C? To je optimální teplota spotřeby nahlášená naším klientem.“ (U nás v Česku je to teplota sedmého schodu do sklepa...)

Dvakrát měř, jednou řež

Kupodivu i v tak celkem dobře propojeném a zmapovaném a soutěživém prostředí, jako je svět výroby piva, se objeví podobnosti až totožnosti. A to dokonce na tak malém území, jako je Česko - pivovar Belveder v Železné Rudě a pivovar na Luční boudě v Krkonoších, oba nabízejí pivo jménem Paroháč i s dost podobnou etiketou jelena v říji. A jak se zdá, není všem podobnostem konec....

A otázka před závěrem

Na světové síti jsem narazil na článek, zda jsou etikety vůbec potřeba? Kdo je kompetentní tuto otázku zodpovědět - pivař, grafik, prodejce piva v supermarketu, hospodský, galerijní návštěvník? Uvádí se příklad kalifornského pivovaru Russian River Brewing Company (Santa Rosa a Windsor), respektive jeho piva Pliny the Elder, které již roky získává od American Homebrewers Association ocenění nejlepšího piva Ameriky a které (přesto) má roky neměnnou prostou písmovou ( Comic Sans MS) etiketu. Objevili se i minimalisti: čistá bílá etiketa a velkými verzálkami PIVO, podtrženo a pod tím malými verzálkami CHUŤ NEPOTŘEBUJE ŽÁDNÉ JMÉNO. Jeden takový návrh v Německu získal zvláštní uznání na German Awards 2017, kategorie Obaly: A pak jsou i etikety pouze s nápisem PIVO. To abychom si to nespletli s vedle prodávanou láhví, ve které je VODA. Naštěstí pro grafiky, zákazníci zjevně upřednostňují etikety bohatě pojednané, pestré až bláznivé.

Závěr

Abych zakončil smířlivě - všechno je relativní, jen ta žízeň je stále stejná...
Prosím laskavé čtenářstvo, aby si ráčilo všimnout, že se autor snažil vyhnout hodnocení samotné tekutiny komentovaných piv, byť ani všechny velké letní žízně neponičily jeho chuťové a čichové senzory...

Jak si obvykle smutním a žehrám, že při rešerši narazím spíše na nápadité nerealizované projekty než na povedené realizace, tak tentokrát je množství použitelného materiálu obžerné, vlastně opojné. Samozřejmě, že mnohé návrhy jsou hodně „hustý“, to ale i některé realizace jsou extrémní v námětu i zpracování. V kategorii pivních etiket and spol. jsem však byl tentokrát dostatečně saturován tím, co lze najít v regálech obchodů a e-shopů. To se musí zapít: Na zdraví zrealizovaných pivních grafik!
Dej Bůh štěstí!

Poznámky:

*0  A jak se dočítám na sběratelských servrech, tak existují „pivovárky“-podnikavci, kteří jen tisknou nové a nové etikety, ale nikdy žádné pivo nevařili a vařit nebudou, jen kšeftují se „sběratelskými“ kousky papíru...

*1  M. Černoušek: Láska k pivu a věčná žízeň, Sborník materiálů konference Hospody a pivo v české společnosti, Praha, 1997

*3  Lze jen konstatovat, že přes celosvětově uznávaný český vklad do pokladnice světového pivovarnictví má samotný přívlastek „pivní“ v Čechách často negativní konotaci; že by to bylo spojeno s českým plebejstvím a vztahem pivovar-pivnice-hospoda, tedy „hospodský“ humor? Spojení „vinný humor“, „kávový humor“ případně „mléčný humor“ se kupodivu v češtině nevyskytují, ačkoliv vinárny a kavárny i ty mléčné bary byly a jsou navštěvovány lidem obecným také v hojné míře.

*4  Tamtéž

*5  Berry Verhoef, autor rozsáhlé Encyklopedie piva (osm set položek z celého světa) z roku 1998.

*6  Tyto drobné posuny vedou i k zásadnějším úvahám. Britská pivovarská společnost Guinness si uvědomuje, že čas jsou peníze - i z hlediska zákazníků. Proto posuzuje novou technologii stáčení, která by umožnila natočit sklenici za pouhých 30 vteřin, a zákazníci by tak nemuseli ztrácet čas čekáním. Nyní načepování (0,5 l) sklenice, aby správně chutnalo, vyžaduje skoro dvě minuty. A Guinness tento pomalý rituál doprovází na britském trhu sloganem, že „na toho, kdo umí čekat, čekají dobré věci“. Zrychleným stáčením se kvalita piva značky Guinness v žádném případě nezmění, ujišťuje mluvčí. Je si vědom, že „když zákazník přijde do restaurace po deváté večer, je už na pípě s Guinnessem utěrka, protože natočit ho prostě vyžaduje víc času, než u jiných piv“.

*8  Ad Pivrnec: Jak lze z etiket vyčíst, je toto pivo vyráběno v různých pivovarech. Má-li toto pivo (tato piva) nějakou oblíbenost, tak zcela určitě je to spíš oblíbenost Rudy Pivrnce čili důkaz vlivu vizuálu na prodejnost produktu. Troufám si tvrdit, že kdyby byly Urbancovy kresby použity na nějaký jiný produkt, který lze koupit v hospodě, tak by měl obdobnou prodejnost jako ta rozličná(?) piva.
Až Pivrnec, vlastně Urban, zestárne - a bůh dá, že si uchová smysl pro humor a srandu, tak se dočkáme třeba drsné série etiket na zdravotní minerálku, dietní preclíky nebo žaludeční a srdeční pilulky...

*9  Což je běžně pivovarem vařené Anchor Steam Beer, ale tato je z várky z roku 1989, kdy město zasáhlo ničivé zemětřesení. Při lahvování byly etikety nalepeny hlavou dolů a celá láhev se stala sběratelskou raritou.

*11  V roce 1516 vévoda Vilém IV. Bavorský vydal tzv. Reinheitsgebot („Nařízení čistoty“), aby zajistil produkci kvalitního piva. Tento v podstatě „Zákon o čistotě piva“ znamená, že pivo obsahuje pouze chmel, slad, kvasinky a vodu.

*12  Jim Caruso, CEO (obchodní ředitel společnosti) Flying Dog: „Tento první pozměňovací návrh je pro nás skutečný. Jsme velmi různorodá skupina. Takže první věc, kterou vždy zkontroluji, jsou lidé v pivovaru: je to pro někoho urážlivé nebo vám to připadá vtipné? Například s Raging Bitch jsem šel za všemi dámami v Flying Dog, protože poslední věc, kterou bych chtěl udělat - protože nejsem mocná žena jako dámy zde - je urazit lidi, kterých si vážím, a protože chci mít odpovídající zázemí.“
A v roce 2015: Pivovar Flying Dog Brewery si připsal vítězství ve jménu svobody slova poté, co federální soud v Michiganu rozhodl ve prospěch pivovaru IPA v belgickém stylu, Raging Bitch. Žaloba se týkala etikety piva, která byla v roce 2009 zakázána Michiganskou komisí pro kontrolu lihovin, protože podle nich byla „škodlivá pro zdraví, bezpečnost a blaho široké veřejnosti“. „Tento otřesný pokus o cenzuru nás nepoložil.“ uvedl blog Flying Dog. „Zažalovali jsme stát Michigan a jednotlivé členy komise z důvodu porušení našeho práva na svobodu projevu. Nyní, více než pět let od vydání piva, americký odvolací soud rozhodl, že jednání komisařů bylo porušením našich práv prvního dodatku.“
Loni vyřešil Flying Dog Brewery se sídlem ve Fredericku v Marylandu, 37. největší americký řemeslný pivovar, šestiletou právní bitvu s Michiganskou komisí pro kontrolu lihovin o belgickou IPA „Raging Bitch“. Pivo bylo ve státě zakázáno kvůli svému jménu a předloze na etiketě od renomovaného Ralpha Steadmana, který představuje fenu v říji. Flying Dog žaloval za porušení svobody projevu a vyhrál. Nyní využívají peníze ze soudního sporu k založení Společnosti 1. dodatku, organizace, která má chránit svobodu projevu.
„První dodatek ovlivňuje (a umožňuje) všechny aspekty našich životů, přesto je neustále ohrožován stejným demokratickým orgánem, který jej ustanovil," řekl generální ředitel Flying Dog Jim Caruso. „Je nezbytné, abychom v tomto boji pokračovali i mimo soudní síň.“
Za tímto účelem se bude 31. května konat zahajovací akce v salonku Společnosti prvního dodatku národního tiskového klubu v DC, přičemž vrchní ředitelka komunikace společnosti Flying Dog Erin Westonová bude působit jako výkonná ředitelka Společnosti prvního dodatku.

*14  Viktor Cibich původně byl drážním úředníkem, později přednostou stanice Velké Březno a nakonec se stal drážním inspektorem. Za posledních 107 let (od roku 1906) se stal nejvíce portrétovaným Čechem na světě (dle odhadů se jeho tvář objevila již na více než 2,5 miliardách kopií). Podle knihy Šedesát ústeckých nej je nejznámějším pivařem na světě. Na konci 40. let minulého století, kdy skončila ochranná známka na etiketu, se stal známým téměř po celém světě. S jeho tváří se lze setkat na několika pivech ve Vietnamu, v Itálii, ve Francii, v USA, Kostarice, Uruguayi aj.

*16  Text na webu pivovaru: „Světlé koloniální pivo typu Indián Pale Ale jsme po mezinárodní roztržce s atomovou velmocí poctili jménem jiného bojovníka za svobodu.“

*17  Budapeštský pivovárek Céltorony BBQ&Grill má na svých minipacích hlášku: Victory is cool, but beer is better.

*18  Ariela Basson, vinepair.com, prosinec 2021

*20  Změna nastala také u vzhledu obalů všech variant. Nový design má být modernější, prémiovější a odlišný od ostatních pivních značek na českém trhu. „Cílem nového designu je dosažení lepší rozpoznatelnosti produktu v obchodech a snazší orientace mezi jednotlivými variantami. Chtěli jsme, aby nový design výrazněji komunikoval klíčové hodnoty značky, jako je poctivost a řemeslnost,“ říká brand manažer Jiří Švancara.

*BM  

*CZ  Na nejnovějších lahvinkách už naštětstí aspoň bylo změněno nesprávné označení původu - PLZEŇ . CZECH - na korektní, byť zbytečně dlouhé CZECH REPUBLIC, jako kdyby pijáky zajímalo státosprávní uspořádání země, kde pivovar vaří. Stačilo by Czechia nebo státní vlajka.

*JS  Od roku 1974 pětačtyřicet let kreslil ručně včetně písma(!!!) Jim Stitt všechny etikety pivovaru Anchor, tedy i 44 vánočních speciálů. V roce 2017 koupil pivovar Anchor japonský pivovar Sapporo. Jim Stitt šel do důchodu. Etiketu pro Anchor Chrismas Ale 2022 zadal pivovar už jinému grafikovi. Steven Noble už nedodržel tradici jehličnanů a na písmařsky ne zrovna zdařilém návrhu umístil sice neopadavý, ale listnatý strom - blahovičník kulatoplodý (Eucalyptus globulus).
P. S. Pivovar Anchor roku 2023 ukončil činnost. Karma je karma...

Anchor Christmas Ale 2022, Steven Noble, San Francisco, CA, US

*K  

Podívejte se blíže a můžete najít skrytá japonská písmena kana pro znaky KI, RI a N v hřívě bájného zvířete na etiketě piva Kirin.
Tento design se objevuje na etiketách od roku 1933, ale skutečný důvod skrytých písmen zůstává záhadou
- grafik se rozhodl být hravý, nebo to mohl být způsob, jak zabránit padělkům.

Zdroje:
https://www.petebrown.net/2021/01/29/rebranding-the-baby-out-with-the-bathwater/

Dva původní texty byly napsány na jaře roku 2006 a publikovány ve Fontu č. 88/4/2006 a v č. 89/5/2006 jako Vizuální žízeň 1. a Vizuální žízeň 2. Třetí díl byl napsán po šestnácti letech koncem zimy 2021/2022 a publikován ve Fontu 184/4/2022 jako Grafikova žízeň 3.

Zde uvedený text je přepracovanou, rozšířenou a spojenou verzí všech tří částí. Obrazový doprovod je doplněn reprodukcemi v různých částech článku.

Tato přepracovaná verze vznikala během horkých měsíců léta 2022, za veder a bouřek v krkonošském zákoutí.