V Národních báchorkách a pověstech naší paní Boženy Němcové čteme, že sladkost je pojem velmi relativní. Chytrá horákyně věděla, že to není v cukernatosti. My přesto ochutnáme cukrovou řepu a cukrovou třtinu.

Zdrojů cukru, přírodního sladidla, je vícero. Strdím, kterým měla oplývat starozákonní zaslíbená země, měl být ve skutečnosti sladký sirup vyráběný z datlové šťávy. To praotec Boemus, datlových palem kolem Řípu nenaleznuv, svému uondanému, ale stále mlsnému lidu jako strdí nabízel už opravdový včelí med. Ani javorového sirupu si nevšímal. S ním zase úspěšně hauzírovali praotcové severoamerických Prvních národů.
Z dalších cukrodárných rostlin zmiňme aspoň jihoamerickou hvězdnicovitou stévii sladkou (Stevia rebaudiana) sladivostí poskytující asi dvacetinásobné výnosy na hektar ve srovnání s cukrovou řepou, a jihoasijské tykvovité luo-chan-kuo zvané též mnišské ev. Buddhovo ovoce (Siraitia grosvenorii), 300× sladší než cukr.
Pro tuzemské, české, praktiky dodejme, že existují i méně obvyklé místní zdroje cukru, např. sirup z čekanky obecné (ve velkém pěstovaná ve Francii), nebo polysacharid inulín z kořene pampelišky smetánky.

Něco málo etymologie

Sladké sacharidy jsou právě ty, které jsou, patrně už po tisíce generací, důležité pro výživu člověka. Nízkomolekulární sacharidy, vyznačující se více či méně sladkou chutí, nazýváme cukry. Sacharóza v běžné řeči označovaná jako řepný cukr, třtinový cukr, stolní (konzumní) cukr, nebo jen cukr, je nejběžnější disacharid. Monosacharid glukóza je označovaná jako hroznový cukr nebo krevní cukr. Monosacharid fruktóza jako ovocný cukr. Laktóza je disacharid označovaný také jako mléčný cukr. Maltózou je pojmenován sladový cukr složený ze dvou glukóz; vzniká hydrolýzou škrobu. A pro zájemce existují i další sacharidy. Ve striktním významu se za cukr považuje sladký, rozpustný sacharid užívaný v potravinách.
A teď konečně o řepě a o třtině.

Něco málo botaniky

Naše dvě figury, které patří k hlavním zdrojům lidské rostlinné potravy, řadíme do dvou odlišných čeledí. Jejich dělení z pohledu potravinového není striktní, mouku a cukr získáváme z jedné i z druhé. Do čeledi rostlin lipnicovitých, kterým říkáme obecně trávy, se zahrnují vedle obilnin mj. také třtiny. Z nich ta, v Česku (bohužel) za současných podnebných podmínek nepěstovatelná ve velkém, botanicky třtinovec cukrový (Saccharum officinarum), je naše cukrová třtina, surovina pro výrobu cukru, mj.

Čeleď laskavcovitých, do které patří řepy, tedy i naše cukrová řepa (Beta vulgaris var. altissima), hovorově cukrovka, obsahuje i merlík čilský a pochopitelně laskavec. Obě rostliny jsou důležité pseudoobilniny, dnes hlavně pro diabetiky a celiaky.

Něco málo dějin

Předchůdce (cukrové) řepy byl pěstován a používán jako potravina již ve starověkém Egyptě. První novodobá cukrová řepa vznikla jako výběr vyšlechtěný v polovině 18. století z krmné řepy pěstované v tehdejším německém Slezsku. Napoleonská blokáda odříznutím dovozu latinskoamerické cukrové třtiny přispěla v Evropě k rozšíření pěstování cukrové řepy a zdokonalení technologie extrakce sacharózy z bulev řepy.
Plodina má malou hodnotu bez zpracovatele, který by cukr extrahoval, a jakmile je postaven cukrovar, musí mít jeho majitel/provozovatel spolehlivé dodávky řepy. Mezi pěstiteli a cukrovarnickými společnostmi vždy existoval užší a kooperativnější vztah, než je tomu u jiných agronomických komodit. Ve Spojených státech amerických se pěstitelé řepy začali spojovat jako družstva vlastněná farmáři v polovině 70. let 20. století, aby koupili své zpracovatelské společnosti, a v září 2006 se celý americký průmysl na zpracování řepného cukru stal vlastníkem pěstitelů. Inspirace pro leckoho, že?!

Něco málo heraldiky

Tak jako pohádkové sladkosti spánek a med heraldika mezi obecné figury nezařadila, tak ani řepa, třtina i odvozené figury - např. homole cukru - se v klasické heraldice - rodové, církevní, ani městské - nevyskytují. Hojněji se naše figury objevují až v období úpadku heraldiky, kdy se rozšířila průmyslová výroba cukru. V Evropě z cukrové řepy, jinde ve světě, především v Latinské Americe, z cukrové třtiny. Pěstování a zpracování cukrové třtiny se stalo tak významným segmentem ekonomiky, že např. v brazilském státě São Paulo (který jako stejnojmenné hlavní město São Paulo má sice na místě štítonoše větve kávovníku) třtina figuruje jako štítonoš či aspoň částečně obklopuje štít znaku mnohých měst tohoto nejlidnatějšího a hospodářsky nejdůležitějšího spolkového státu Brazilské federativní republiky, např.:

Brazilské spolkové státy s cukrovou třtinou ve znaku:

Některá (nejen brazilská) města se třtinou ve znaku:

Státní znaky několika (nejen karibských) ostrovních států či zámořských území několika evropských států mají buď ve štítě nebo mezi štítonoši jeden či více stvolů cukrové třtiny.

Třtina, oproti řepě, se dostala i do církevní heraldiky, byť jen jako odkaz na třtinové plantáže, kde se provozovalo otrokářské hospodářství.

Cukrové řepě se této smutné cti nedostalo, neboť pole cukrovky ve velkém vznikala na americkém Jihu jako součást abolicionistického hnutí ve 40. letech 19. století. „Vyrobeno svobodnými lidmi, ne otroky“, tento slogan poprvé použil v roce 1898 výrobce řepného cukru obchodník David Ruggles, abolicionista ve státě Massachusetts, Afro-Američan (tehdy ještě černoch).

     

Na velkých, širých, rodných lánech cukrovky ve Spojených státech amerických ale byla problémem dětská práce. Až v roce 1923 byla normalita těchto praktik zpochybněna zástupci Národního výboru pro dětskou práci (NCLC). V roce 1934 Jones-Costiganův dodatek ústavy zakázal dětem mladším 14 let pracovat ve výrobě cukru, čímž v tomto odvětví fakticky skončila dětská práce. Děti pěstitelů a majitelů však byly vyňaty a další věková a hodinová omezení vstoupila v platnost až v 70. letech 20. století. NCLC doufal, že dokáže, že průmysl a někteří jednotlivci zneužívali dary agrárního ideálu. Nenašel jsem jediný znak církevního hodnostáře, který by ve své heraldice reflektoval tuto neblahou kapitolu pěstování cukrové řepy. Údajně jsme však všichni dětmi božími...

A zde několik městských znaků s cukrovou řepou:

K tématu patří taky několik znaků s homolemi cukru:

Něco málo identity

Z pochopitelných příčin je přítomnost cukrové řepy v korporátním designu velmi sporá. Nové logo amatérského baseballového týmu Saginawské Cukrové Řepy ve státě Michigan je výjimka potvrzující skutečnost ne příliš četného výskytu cukrovky v CI.

Cukrová třtina je na tom lépe, i když k výběru ukázek také nebylo příliš mnoho. I v tom málu lze však najít perly, např. obal pasterizované šťávy z cukrové třtiny thajského výrobce Raimaijon. Plechovka s nápojem štosovatelná na sebe vytvářející iluzi stvolu třtiny byla vítězem v kategorii obalového designu v prestižní soutěži A´Design Award and Competition 2018 - 2019.

     

Něco málo na závěr

Zvýšený cukr v krvi představuje riziko některých rakovin, ale snižuje riziko některých nádorů na mozku. Račte si vybrat!

Poznámky:


*ASA
          

Původní text byl napsán v červnu roku 2024 a publikován ve Fontu č. 196/4/2024 (téma: Pochutiny, cukrovinky).

Zde uvedený text je jeho rozšířenou verzí. Obrazový doprovod je doplněn reprodukcemi v různých částech článku.

Rozšířená verze vznikla na podzim téhož roku, když začaly konečně pořádně růst houby i v krkonošském zákoutí.